422 D. XIII. Registra soudu komorního.
433.
Mezi Petrem z Dubé spolu s Ctiborem Rozvodou a Tuřanským. 1485, 8. června.
Jakož jest pře mezi panem Petrem z Dubé a Stiborem Rozvodü s jedné,
a Tuřanským s strany druhé. Tu kdež pan Dubský a Rozvoda právo své královským
dáním okázali jsú, a on Tufanský okázal jest dobrú vóli, kteráž svědčí od dcer man-
želky téhož Tuřanského jemu i manželce jeho; kterážto dobrá vuole nařčena jest,
jedno, že jest na papieře, a druhé, že městská pečeť při ní by neměla býti oby-
čejná ani dostatečná. Páni slyševše tu řeč, vznesli jsú to na krále JMt a na pány
a raddu JMti; tu jest králem JMtí i raddú JMti povědieno, že takové věci v těchto
měrách před JMt jsú přicházely, a z hodné příčiny takovým dobrým vuolem že jest
moc dávána, a že i této v této mieře se moc dává. Actum feria IV. ut supra post
Bonifacii.
R. II. a. list D. 7. a.
434.
Mezi Dorotou z Košeně a Pšeničkou. 1485, 8. června.
Což se té pře dotýče mezi paní Dorothú z Košeně a Pšeničkú, jakož paní
Dorotha viní Pšeničku, že bratr její Bernarth odkázal jí sto zlatých, když by jeho
Buoh neuchoval, aby jí dány byly. Proti tomu Pšenička pravil, že mu o tom nic vě-
děno nenie, a že by mu se nehodilo sirotčieho statku preč dávati. A zase proti tomu
od panie Dorothy povědieno, že on sirotčie dluhy béře a upomíná; a k tomu paní
Dorotha vystavila svědky, pana Jindřicha Smiřického a Stibora Rozvodu, že jsú to
seznali a k své viere berû, že jest to rozkázal, aby jí těch sto zlatých dáno bylo,
a po jeho smrti že se jest Pšenička k tomu znal, že dáti chce a povinen jest. Páni
poradivie se s JKMti, pdny a raddû, tak se jim zdá a z JMti rozkázánie rozkazujie:
aby on Pšenička nadepsané Dorothě těch sto zlatých bez odporu vydal do svatého
Havla najprv príštieho neb konečné ve dvú nedčlí potom. Actum feria IV. post Bonifacii.
R. IL a. list D. 7. a.
435.
Mezi Zdenkem Kostkou z Postupic a Bohušem Zvolským. 1485, 9. června.
V té při a ruoznici, kteráž jest vznikla mezi panem Zdenkem Kostkü s jedné,
a Bohuší Zvolským s strany druhé. JMKská ráčil jest vyslyšeti vedle potřeby i také
listy i smlúvy. JMKská tomu ráčil srozoměti, že té ruoznice, kteráž mezi nimi jest,
najvětšie příčina ten list, kterýž Bohuše Zvolský psal jest panu Kostkovi, a na to
jeho psanie pan Kostka odepsal jest jemu, že tomu věří, jakož pak služebník jeho,
kterýž od něho mluvil, pověděl jest, že se to stalo z horlivosti proti Bohušovu psaní;
a že se zdá JMKské, že na takové jeho přátelské psanie Zvolský[ho] takové horlivé
