392 C. XVI. Registra Kladskd 1472—1505,
darovánie na rychtu v Chocni, městečku našem, stalo se jest a skrze urozené Jindřicha
a Ješka syna jeho z Lichtemburgka listem hanfeštním upevněno, kteréhožto výpisu
rozum zní v tato slova: — My Jindřich a Ješek syn téhož známo činíme tiemto listem
všem, že rychtu v městečku našem Chocni někdy skrze urozeného muže pana
Heřmana z Drnholce zbožné paměti Valtieřovi z Mýtha, rychtáři tudiež, dědicóm
a potom budúcím jeho učiněnů a darovanú k věčnému jmění, totiž puol druhého lánu
dédin orných, lázni svobodnú, krámy masná dva, dva stoly chlebná též svobodná,
třetí peniez vin v súdu přicházejících, a podsedky, kteréž nynie má aneb kteréž na
svém dědictví vysaditi bude moci, také penieze semné, opovědné i vzdavné, k tomu
také zájemné i přísežné, také meče a braně v svádě bráti; kteréžto všecky a každé
zvláště věci nynie opatrný muž Kuneš rychtář v Chocni, věrný náš, s svými dědici
jmieti a držeti spravedlivě a pokojně poznává se. Z jistého našeho vědomie a vuole,
dospělým rozmyslem předešlým všecky ty věci ujišťujem, svobodně tvrdime a tiemto
listem pevníme, aby předepsaný Kuneš, dědici a budúcí jeho, každé zvláště nahoře
jmenované věci držeti, jmieti, jimi vVlásti, prodati, zastaviti a podle jich zdánie a vuole
spuosobiti mohli, bez všelikteraké překážky našie neboli budúcích našich nikdy při
žádném času žádným obyčejem. Chudina a obyvatelé napřed dotčeného městečka
našeho mají miesto svobodné k pastvám nahoře u městečka a tři cesty k svobodnému
dobytkuov výhonu. Dálo se v Chocni létha páně tisícieho třistého padesátého šestého
den sv. Silvestra,*) v přítomnosti rozumných Weyglina z Vinaře, Marše z Vyšehněva,
Přiebíka z Horek, Vanka z Styket, Pysko z Dobříkova, Ješka z Helivíkovic, purkrabí
našeho, i jiných viery hodných mnoho, kteříž tu napséni nejsû. Tomu na svédomie
a pevnost pečeti naše jsú k tomuto listu přivěšeny. — Kteréžto každé věci rozumný
muž Jan z Morašic řečený Přibík, náš věrný milý, řádným kúpením jmieti a držeti
poznává se vuolí naší dospělú, ty také každé věci svobodně tvrdime a pevníme tiemto
listem nadepsanému Janovi, dědicóm a budúcím jeho, týmž a k témuž podobným
obyčejem, jakož přiepis listu nahoře položený osahuje. Chcem také, aby list výsadní,
kteréhož slova tuto zavřena jsú, kterýžto mocí vzat aneboli styrzen jest, jestliže by
potom uptán, nalezen a okázán byl, tiemto listem v nic obrácen byl a na potomnie
časy aby žádné moci neměl. Dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho
čtřstého dvadcátého druhého den svatého Martina biskupa **) s přivěšením pečeti našie
k tomuto listu. — My pak nadepsaný kněz Jindřich jsúce poddaných našich 9c. v slušných
a spravedlivých prozbách uslyšeti náchylni sc., z moci kniežetské Jiříka nadepsaného,
jeho dědice i budúcie, při všech rychty nadepsané kusiech, výsadách, milostech, svo-
bodách a obdarování bez umenšenie všelikterakého zuostavujem a necháváme oc. Také
týž Jiřík, jeho dědicové a potomci, rychtu nadepsanü jinému budú moci prodati, za-
staviti, zapsati, dáti, směniti a k svému užitku tak, jakž se jim zdáti a líbiti bude,
^ *) Bl. prosince 1356. **) 11. listopadu 1422.
