386 C. XVI. Registra Kladská 1472—1505.
zpuosobiti, aby nám neb dědicóm našim aneb tomu, komuž to po nás právo příslu-
šeti bude, zámek nadepsany, jestlize by bez dětí mužského pohlavie s tohoto světa
sšel, se všemi svršky, malými i velikými, byl postůpen, kromě koní jeho jiezdných,
zbroje, šatóv, klenotôv, to muož a moci bude odkázati, porúčati a dáti; komuž se
jemu zdáti a líbiti bude. Pakli by dietěte aneb dětí mužského pohlavie manżelsky
přišlých po sobě nechal, tehdy ten aneb ti všecky svršky, cožby jich viece bylo, než
jemu nadepsanému panu Janovi s zámkem postúpeno jest, jakož toho registra jsü,
při postupování zámku hned pobrati a k svému puoZitku obrśtiti maji a budû moci
bez našie a našich dědicóv aneb těch, ktožby k tomu právo měli, všelikteraké pře-
kážky. Než toto sobé [a] dédicóm našim pozuostavujem, jestliže by kdy v hrabství
Kladském berně obecnie byla, abychom ji také s lidí v městě Brúmově i v městečku
Polici i na všem zboží k nim příslušejícím vzieti mohli. Tomu oc. Actum f. II. ante
Urbani oc. LXXIX.
I. list 26. v., č. 19.
18.
Týž zavazuje se zaplatiti dluh tisíce zlatých uherských, kterým Janovi ze Žeberka za službu
povinen zůstal, dědicům jeho v polouletí po smrti jeho.
Bez místa. 1479, 24. května.
My Jindřich starší sc. známo činíme 9c., že jsmy dlužni pravého a spravedli-
vého dluhu urozenému panu Janovi z Zeeberka a z Plané, bratru našemu věrnému
milému, za jeho nám utinénû službu a za koně, kteříž jsú jemu v službě naší sešli,
tisíc zlatých uherských sc., kteréž zlaté svrchupsané jeho manželsky pošlým dédicôm
mužského i ženského pohlavie aneb jich poručníkóm, ačby sami leťh nedošli, máme
a slovy našimi kniežetskými i dobrú naší vierú slibujem i dčdice naše k tomu zava-
zujem dáti, splniti a hotovými dobrými zlatými uherskými úplně a docela zaplatiti,
úplné v polúletí ode dne smrti nadepsaného pana Jana pořád zběhlém bez dalších
odtahóv a fortele všelikterakého; však s túto výmienkú, jestliže by pan Jan nade-
psaný žádného manželsky pošlého dčdice mužského pohlavie po sobč nezuostavil, to-
liko jediné děvečku aneb děvečky, tehdy dčvečce neb dčvečkám nebudem nic viece
dlužni ani povinni, jedno pčt set zlatých uherských dáti, kteréž jí a jim aneb jich
poručníkóm a tak a na ten čas, jakož svrchu dotčeno jest, dáti máme i slibujem
a naše dědice k tomu zavazujem. Pakli bychom toho neučinili a zlatých svrchupsaných
páně Janovým manželsky prišlým dčdicóm obého pohlavie neb samého ženského, ač
nebylo-li by mužského, aneb jich poručníkóm nedali a hotovými dobrými zlatými
uherskými tak a na ten čas, jakož svrchu psáno stojí, nezaplatili aneb dédici naši, tehdy
moci budú na nás neb na naše dčdice ležeti a škody vésti v mčstech neb v mě-
stečkách, kdež se jim v České zemi zdáti i líbiti bude, a na nás neb na našich dě-
