354 D. XIV. Poselství krále Jiřího do Říma k papeži r. 1462.
a přikázánie mám od cierkve, abych byl s ní v jednoté, a Ze to bude [117%] k po-
koji’) na$emu i vašemu i také ke cti; protož chci, abyšte nám byli neodporni,“) ale
přichylte se?) spolu s námi, a to vězte, že my nemóžeme toho jinak udělati.“) A oni,
vidúce krále v našem přikázání stálého, nebudú se moci protiviti. A mnozí sú z těch
kněží, ježto včdie,“) že pravdy nedržie, avšak držie proto, aby o nich nebylo pově-
dieno, że sú zle držali. ProtoZz bude-lit král chtieti, uzfíte, Ze v&ecko snadné pójde,
a skrze to bude zvelebeno vsecko*) královstvie, ač však") ne v takovém zboží, jako
jest prvé bylo, ale v slávé a ve cti budet zveleben i król. A o tom sme jemu mlu-
vili v Benešově: nechá-li*) toho přijímánie a těch se nebude přidržeti, že k velikým
věcem dojde. Byl fekl?) že chce zvelebiti svój rod; již tuto má přístup k svému
zvelebení i svého rodu, jediné ať udělá,"*) jakoż jemu radime a velime.'') A když
to, což proti vieře jest, pomine, o zboží duchovním, kteráž sú zastavena, snadno
bude; neb ti, kteříž zápisy mají, škod žádných mieti nebudú, ale opatřením cierkve
dosti jim zóstane. A vy, mistrové, mluvte a nabá[118"]dajte vašich, ať též udélají.'*)
Nebude-li pak král na naše prikäzänie*”) tbáti, ale vždy s pokrytstvím ty novosti trpěti
i s tómi'*) prijimajicimi, musime my s cierkví tak opatřiti; aby to vždy královstvie
v'*) jednoté cierkve, od nieZ jest vypadlo, navráceno bylo. Sami však od sebe'“)
navrátíte-li*") se k jednotě cierkve, tof bude lépe a poctivěji, nežli by udölali*‘)
z přinucenie. Aniž se mají z toho styděti, že tak učinie z přikázánie našeho a stolice
této, neb jest to i prvé bývalo,'*) že jinde také bludové povstali,’’) jako v Hispanii
blud Arianský a jiní bludové jinde, v nichžto konečné útočiště bývalo k stolici této,
a ona, coż rozkázala jako matka, to bylo přijímáno; ty však krajiny žádné proto“*")
hanby nemají. Protož též král váš a královstvie učiní-li a budú poslušni našeho
rozkázánie, žádné v tom hanby mieti nebudú, ale česť““) a chválu véénd. Item na-
pomeňte krále, ať s ciesařem nakládá milostivě a přátelsky, poněvadž jest s ním
v příbuzenství a od něho přijal moc královstvie a syn jeho [118*] knieZetstvie; král
také má poddán býti ciesaři, i hodnét jest, aby““) ho miloval, neb i my jej milujem
a k jeho cti sme vždycky nakloněni; protož cožkolivěk král váš učiní dobrého aneb
nelibého ciesaři, jakoby nám samým to libé aneb nelibé udělal. Z dobrého však
vděční budem, jako by nám uéinil.**)
1) Vynecháno v rukopise, ale jest v T. K. — ?) nebyli v tom odporni 7, K à B. — ?) Vynecháno:
k jednotě, jak v T..K. — *) učiniti 7, K a B. — °) vidie B. — 5) jeho T, K a B. — 7) snad T, Ka B. —
8) aby, nechá-li 7. — ®) odpověděl 7, K a B. — !") uéiní T, K à B. — "") velebíme 7. — !?) učinie T, K
а В. — 3) na&eho pfikázánie B. — !*) s těmi tak 7, Ka B. — 15) k Ta K. — 16) pak v sobě B. — !?) navrá-
ti-li 7, Ka B. — '8) utinili 7, Ka B. — '*) neb jest to i jinde přiházelo se K. — 2) povstávali T, K a B-
— 2!) jiż proto 7. K. — ?7) éest velikü T. — ?3) at by T. — 2% uéinf-li co dobrého ciesafi, my z toho vděčni
budem, jako by nám učinil; pak-li jemu co nelibého učiní, nám to líbo nebude, jako by nám samým učinil
etc. T, K a B.
