Odpověď papežova ze dne 20. března. 337
království Českého, nám vždycky milý a včrný, príčinu“) položil jest, vymlúvaje
krále: dopóštěnie“) těch [96*] příčin, jakož i nám také toho něco svědomo jest. Tento
král müdry jest, à v královstvie vstüpil jest ne z královského rodu, ale volením to-
liko, neb z šlechticóv z Poděbrad, známo jest, že jest po&el^) Prve zajisté královstvie
České knieZaty i pány“) z pokolenie Ceskóho bylo*) spravováno; potom že se muž-
ského pohlavie nedostalo, k ruce německé se dostalo, a již opět nynějšiemu“) králi
z téhož rodu') Českého jest navráceno. O tom království a o lidu Českém, synové
nymilejsi, máte věděti, že jest královstvie hojné ve všech živnostech, krom vína
a soli, kteréž jim odjinud přineseno bývá, ve všech rudách zlata, střiebra“) etc.
hojné; ano když, ještě v menším súce úřadě, byli sme na Táboře se panem Prokopem,
synem naším milým, z jedné řeky přinesena k nám a okázána sú zrna zlata čistého
v té řece nalezená. Dále Praha jest město slavné, v prostředce téměř královstvie
položené, mezi jinymi”) v těch krajinách všech jiných. Nýpotomně'“) jest i Vratislav
město krásně ustavené a příslušie k království. Sú i jiná mésta i hradové etc., [96%]
jimižto královstvie ozdobeno jest a jest pevno. Lidé toho královstvie sú věrni všickni,
hospodárni,") náboZni, nad jiné lidi silni a statečni, sami od sebe svým nepřátelóm
brániti se mohüce. KnieZata a králové u větčí straně pošli sú od Přemysla, jehožto
Libuše, tehdáž súci paní toho královstvie, od pluhu vzemši, jeho sobě za muže
a za knieže zasnúbila. Přitom papež mnoho jest vypravil o Přemyslovi a o Libuši
i o jiných potomních kniežatech a králech až do krále Jana slepého, kterýž z Lu-
cenburga sa vzat za krále Českého, po sobě zóstavil syna, Karla Čtvrtého, ciesaře
Římského. O tom slavné věci uvedl, že zákony, kláštery, kostely, hrady, učenic
Prazské etc. slavné jest vyzdvihl,"") ustanovil a nadal. Po něm byl jest syn jeho
Václav, král Římský a Český, spánlivý, léní a nedbanlivý, pod jehožto králováním,
což předkové jeho zvelebili, všecko počelo hynůti; neb pro jeho list a povolenie,
aby Čechové měli tři hlasy v učení Pražském nad jiné [97°] národy, nápodobné
k učení Pařížskému, vyšlo jest na XXXti tisícóv Němcóv z Prahy jednoho dne,
ježto skrze to stalo se jest umenšenie veliké tak slavného'^) učení Pražského.
Toho takó'*) éasu kniehy Jana Wiklefa odsúzeného sú do Čech přineseny
a tu sú rozmnoženy, v nichžto Čechové učiece se pilně, v hádání jiné sú přehádali
a přemáhali'*) svými vtipy, a zřejemnost tudy velikúů sú činili. A tu všeho zlého stal
se jest počátek; neb v ty časy vyzdvižen jest Jan Hus,'°) kterýž z knih toho Wi-
klefa, sa dospělý, učil jest, Ze duchovní nemají zboZie svétské'") mieti, a Ze desát-
kové sú prostě almužny, a Ze světští nejsúů zavázáni, aby ty desátky dávali, jediné
z dobré vóle.
1) příčiny 7. a K. — ?) Za dopůštiemy, jak v B. — %) pošel zajisté 7. — 1) králi T. K. — 5) rodu
bieše T. — ©) nynějšími K. — 7) národu T, K a B, — ®) stiiebra, médi 7. — 9) jinými městy T. K. — 19) nepo-
tomně 7, nepotomní K, — 1!) hospodáři B. — 12) v královstvie vyzdvihl 7' a К. — !*) oslavného B. — !*) tak
B. — '*) i jinó pfehádáváchu a pfemáháchu T. K. — 16) Jan Hus kacieř T. — 17) světského 7, Ka B.
Archiv Český VIII. 43
