336 D. XIV. Poselství krále Jiřího do Říma k papeži r. 1462.
a z dávna“) votekávanych žádostech s zdycháním potěšenie“) a novými spolu se ra-
dovali radostmi.
A sú ještě tyto příčiny mně zvláště poručené a přikázané od krále našeho nýjas-
néjsieho, aby povédieny byly, kteréžto, otče svatý, vaši mysl i také poctivých otcôv
kardinálóv mají zchopnu“) a náchylnu k řečeným prosbám učiniti: nýpry proto, Ze
svatý otec a stolice tato apoštolská střeva milosrdenstvie všem sebe hledajícím v po-
kofe pfivykla jest okazovati; [95%] druhé proto, že“) tudy česť, sláva a velebnosť
Vašie Svatosti velmi se rozmnoží, když to královstvie a markrabstvie naše upokojeno
bude, a tudy hotověji poslúchati bude Vašie Svatosti; třetie proto, že král náš ný-
jasnější takový maje pokoj dobrý v svém království a markrabství, s svým lidem
v potřebách cierkve svaté, a zvláště proti nevěrným pohanóm Turkuom, tiem hotovějie
a silnéjie bude moci spomáhati a^) odpierati.
Tytof si žádosti, tytoť sú prosby a příčiny jich, v nichžto abychom vyslyšáni
byli, posláni sme k tobě, otče svatý, prositi Tvé Svatosti. Protož postupiž žádostem
tvých poddaných a přijmi milostivě“) jich prošenie, také") aby lekařstvie nedostatkóm
i potěšenie potřebnostem přiložil. A zajisté takový skutek tak velmi znamenitý, tak
slavný a tak božský netoliko lidé nynčjšieho včku, ale i budúcieho prijmú s vdčč-
čností, velebiti budú, s rozšíře[nými] a věčnými slávami chváliti“) budú, a tak bude
jméno Svatosti Tvé i s tvú osobú hodně milováno, slavné pamatováno a až do nebe
zvelebeno: to Tvé Svatosti, otče svatý, i této stolici apoštolské rač dáti milostivý
pán na véky poZehnany. Amen.
Odpovéd na to poselstvie papeZova: Po dokonání tohoto poselstvie
papež mluvil jest téměř za dyě hodině, a ač'“) móZem pamatovati, mluvil jest takto:
Aby srdce vaše, bratřie a synové nýmilejší,'") nebyla v nejistotě, hodné jest
po'^) Zádosti nyjasnéjiieho'^) ciesafe, potom o**) poslušenství krále a královstvie
Českého i té'") jich prosbé, kteraká'*) by byla, odkud'") by byla i čemu'“) by byla,
učiniti zmienku, aby ty věci tiem lépe zjevny'*) a ohlášeny mohly býti.
Tu papež, velebě ciesaře rozličné, mezi jinú řečí řekl jest: Prosbu ciesafovu
hodnu pravíme, neb on hodný jest, a prosba jeho před námi vždycky vzácna jest etc.
Dále o poslušenství krále i královstvie Českého nám učiněném rádi slyšíme,
ale*^) daleko prodleno a protażeno jest,") a praví se obecně, že ten nechce učiniti,
ktož se dlúho rozmyšluje. Ale však jako syn náš, kterého vidíte, pan Prokop, kancléř
2) dśvno 7, K a B. — *) vzdycháních neb v žádostech byli potěšeni 7' & B, v davno očeká-
vaných vzdychanie byli potieBeni K. — 3) pochotnu K. — *) neb K a В. — 5) a povstévati T. K. — ©) dopust
T, K a B. — 7) tak B. — 8) s milostí (s mielosti K. s vděčností B.) a věčnými chválami slaviti 7; Ka B. —
9) poZehnánie B. — *) což T, K a B. — !) moji najmilejší 7, K a B. — 1?) о Т. — 1?) najvyssiecho K —
M) o tom T. — %) o té T, K, — 16) odkud 7, K a B. — ') jaká T, K & B. — 1%) die Ta K. — 19) zje-
veny K a B, — 2°) a K, — 2) prodlelo jest B.
