318 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535.
a časem svým i v známost další s vámi jako s přirozeným přítelem vjiti. Při tom,
pane ujče muoj milý, toto vám oznamuji, že jsa žádán k vám za přímluvu, že by
pan Petr z Žirotína chtěl s vámi v přátelstvie skrze syna svého pana Přemka vstú-
piti: prosím vás, poněvadž s ním a s jejich přátely jsem v dobrém přátelstvie, že
k stavu manželskému pannu sestru svń jemu panu Přemkovi dáte a s nimi v přá-
telstvie vejdete, poněvadž páni z Žirotína mohou se vám a vy jim, i s obú stran
páni a přátelé vaši, v přátelstvie hoditi. Neb ač znám to, že takovů žádost, kterúž
na vás vzkládám, bylo by slušněji osobně to nežli psaním učiniti, než v pravdě, pane
ujče muoj mily, jest mi na tento čas potřebí daleko od úřadu mého neodjieZdéti ;
a protož té jsem k vám naděje, že mi v tom za zlé míti nebudete, a tuto mi žádost
že k sobě přátelsky přijmete. Dán na hradě Pražském v sobotu před sv. Václava
přenesením léta oc XXVI.
Uroz. pánu, panu Ladislavovi Berkovi z Dubé a na Šternberce, panu ujci mému milému.
429.
Synu Adamovi z Rožmitála o soudu zemském, kníže Karel z Minsterberka že brzy z Uher
se navrátí; v příčině pychu Jindřicha z Rožmberka že ku králi osobní poselství vypraveno
nebude, než toliko psaním se oznámí oc.
Na hradě Pražském 1526, 8. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag.
Adame milý! Přál bych rád, abyšte se dobře měl a zdráv byl i se všemi
svými. Teď zase vozníky posélám, a což se dřieví k stavení dotýče, zdá mi se, aby
jeho ještě dal něco svézti, jestliže budu co chtíti více na těch nových zdech dělati,
nežli jsem prvé před sebú měl; i také pro marštal novú, aby se ve dvoře udělala
pro jiezdné koně, jakož také purkrabí to jsem prvé oznámil. KteréZ jsi mi věci
poslal, to jest mi přivezeno, a měj také paměť na Václava Trčku, kdyžby byla sem
jaká fuora, aby se jemu ti kapři uzení poslali, kteréž jsem jemu dal.
Zdeť ještě súd zemský držíme, než puohonných pří těch jsme již odložili až
do suchých dní letničních; než jiné pře, za to mám, že ještě súditi budeme, až blízko
k stredoposti. Jakż jsem do Prahy na tento čas přijel, ještě od knížete žádného
psaní nemám, než psal mi doctor Václav, kdež jest dat. v listě první v neděli v puostě
[18. února], a ješté knieže v Budíně byl; než pravil mi pan Kundrat Krajieř, že
má psaní od pana Jana z Wartmberka, a že se naděje, že brzo po středopostí doma
bude. I za to mám, že již také kníže svým příjezdem prodlévati neráčí. Myť jsme
byli na tom, abychme k králi JMti pana sudieho zemského a pana písaře poslali
o sněm, jakož jsme o to prvé psali, a při tom aby se JMKské oznámilo o tomto
nynějším účinku pana Jindřicha z Rozmberka: než již, za to mám, že osobnieho po-
selstvie z některých příčin nyní neučiníme, než toliko že psáti budeme. Také byl
jest poslán holomek od úřadu purkrabského s puovodem od pana Holického také
