Dopisy z roku 1526. 311
Posélámť tuto přípis listu, co mi král JMt ráčil psáti, kterýžto list jest mi
přinesen tento pátek minulý [23. dnora], a při tomť také posélám přípis, co jest mi
od jednoho psáno; ježto z toho porozumíš, že jest nám opatrnosti potřebí, a najvíce
pro zradu pana Jindřicha z Rozmberka, kteréž jest na listech obranních potvrdil,
kterakž jsem o tom z Příbramě šíře napsal, kterak jest se i k holomku od úřadu
purkrabského i také ku puovodóm pana Krystofora z Švamberka zachoval. Ježto také
tito služebníci naši mohouť o tom něco povédéti, co jsú od toho holomka slyšeli.
Než kteréžť tuto přípisy posélám, o tom netřeba nyní mnoho oznamovati, než pur-
krabí starému muožeš to přečísti. A král JMt, pán náš, jest ctný král, než pleticháři
ti ještě svého šibalstva přestati nechtějí, leč snad mušeti budou.
Co píši hajtmanu na Velhartice i také purkrabí, kaž jim to poslati, a o to
jest, aby se při zámku opatrně měli, a lidé aby na hotově byli, jakož na sboží Bla-
tenské též rozkaž učiniti. Nyní, jsa jinými věcmi zaneprázdněn, o jinýchť věcech ne-
píši, než posélám na voze sud vína obecnieho, a zde jeho na hradě Pražském také
již mnoho nemám, než chci psáti do Litoměřic, aby mi jeho něco nakúpili, ježto také
z toho chci něco na Blatnû poslati; a na tom voze, na kterémZt posélém víno, pošli
mi zase některé věci tuto na ceduli sepsané. A když vozníci den celý na Blatné od-
počinů Valeškovi, tehdy budeš jeho moci zase ke mně poslati s vozem a s těmi
věcmi na ceduli jmenovanými. À pén Buoh véemohûci raë dáti; abychme se spolu
šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra.
Adamovi Lvovi z Rožmitála sc, synu mému milému.
417.
Žádá purkmistra a radu města Mostu, aby obstavené lidi prelátův kostela Pražského propustili.
Na hradě Pražském 1526, 26. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag.
Službu svü vzkazuji, múdří a opatrní přátelé milí! Vznesli jsú na mne páni
preláti kostela Pražského, kterak by u vás lidé jejich z Kozlé obstaveni byli, snad
od urozeného vladyky Kunše z Tloskova; ježto jim se zdá podle privilejí jejich, že
jest se jim ta věc státi neměla, však o to že se podávají před kníže JMt, jakožto
najvyśsieho hajtmana króle JMti tohoto królovstvie oc, anebo přede mne, jestliže by
co jejich lidé byli povinni, že by z toho právi býti a od nich spravedlivě učiniti
chtěli. I poněvadž JMt kníže místo JMKské, pána našeho milostivého, v tomto krá-
lovstvie držeti ráčí a mně na tento čas poručeno jest, a také znáti muožete, což
k opatrování k úřadu mému náleží: žádám vás, že ty lidi obstavené rozkážete z toho
stavuńku svobodně propustiti; a jestliže kto bude chtíti ty lidi pánuov prelátuov
z čeho viniti před knížetem JMtí, aneb přede mnú, o knížeti JMti nepochybuji a sám
také toho jsem úmyslu, jakž v jiném též i v tom chci se spravedlivě zachovati, aby
