32 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a, Rosenberského 1450— 1226.
neviem toho pána v králevstvie kromé pana z Šternberka, by tak stále válku vedl,
neoblevuje, a takové přielišné záhuby trpěl, jako já. A bude-li na mě toto od přátel
dopúštěno, jinému nemohu rozuměti, než že bych musil zámky své opustiti a těm
Polákóm se brániti, neb bych zámkuov neměl čím chovati ani potřeb dobrým lidem
mieti. Protož já buohdá k VKJti, jako ku pánu svému milostivému, slušně a pravě
jmieti se budu vedle navědší možnosti své; jehož vzdy do-ufám VKMti, že mě v těch
věcech opatřiti ráčíte, jako pán muoj milostivý. Odpovědi milostivé prosím po tomto poslu.
433.
Jan Tluksa hejtmanu páně z Rosenberka: aby u svého pána přičinil se o propuštění Jana
Bílého.
V Budějovicích. 1471, 9. Mart. Orig. č. 2470.
Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakoż pan Jan Bílej s nékterejmi
pány Poláky ku pánu tvému JMti přijel k spravení těch věcí, kteréž tebe tajny
nejsú, a tam jest v Krumlově pozuostaven, i někteří z Polákuov ty věci sobě obtie-
žejně berü: i milý příteli! prosím já tebe, buď té věci pilen a přičiň se k tomu,
vedle múdrosti své, aby pán tvuoj JMt skrze rozhněvánie té věci neráčil předsevzieti
tak, ježto by JMti v tom jmělo co připisováno bejti; neb sám té věci dobře rozumieš,
lépe, nežli bych já tobě uměl vypsati, jaké jsúů nyní věci a potřeby. I také těch lidí
obyčeje znajíc, i také nepřátelé tiem aby obveseleni nebyli a pánu tvému to jinak
neobracovali; neb buoh vie, žeť bych já nic nerad slyšal, ježto by pánu tvému k ta-
kové řeči jmělo co přijíti. Ex Budvais, sabbato ante dominicam Reminiscere anno oc
LXXI. Jan Tluksa z Vrabie, najvyššie písař desk zemských
království Českého.
Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, páně z Rozmberka hajtmanu, příteli mému milému.
434.
Buzka z Makova Anně Rosenberské z Hlohova: stěžuje si, že obrána byla na veřejné cestě
od lidí Zvíkovských.
V Drachkově. 1471, 9. Mart. Orig. č. 2471.
Najjasnější kněžno a pani, paní má milostivá! Služba má byla a ještě vždy
jest hotova vašemu duostojenstvi. A VMti dávám věděti, že když sem z Bechyně
jela v středu před hromnicemi [30. Jan], Zviekovští vaši, Markvart Kozský a Majnuš
z Rohozova v té jiezdě byli i jiní s nimi, za Jistebnicí u Padeřova, a ti mi vzali
vuoz, tři vozníky a komorníka mého. A potom sem to od nich vyručila ve XXX kopách
na postavenie na Zviekov tu neděli po hromnicích [3. Febr.]. A potom, kdež sem
odjela několiko honuov, poslali sú ke mně z svých jednoho, a ten mi řekl: paní jeď
