Dopisy z roku 1526. 307
měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Což se toho holomka a listuov obranních,
i také koho byšte měli za puovoda poslati, dotýče sc, o vaši věc: ježto nyní prázd-
nosti nemám o tom vám mnoho vypisovati, nežli pane a příteli muoj milý, pan
Kry&tofor z Švamberka, švagr muoj, poslal jest také dva puovody podle holomka
a listův obranních ; i jest mi oznámeno, že toho holomka i s těmi puovody dal pan
Jindřich z Rožmberka do věže vsázeti a ty listy obranní že mušeli snisti, a potom
že dal jim na kuoži metati, a tak je preč pustil, aneb snad se psy vyhnati dal.
I protož by mi se zdálo, abychme již nyní, vy ani já, s takovými listy neposélali, neb
by se mohlo snad též státi jako v této věci. Pak jakž jest se kolivěk stalo proti
řádu a právu, našim spravedlivostem jest buohdá k dobrému; a byl bych vám to
rád prvé oznámil, nežli tepruv jsem to zvěděl v Příbrami na noclehu, jeda sem,
a přijel jsem na hrad Pražský včera málo před večerem, kdež mi pak potom hned
od vás psaní dodáno. A pan Kryštofor z Švamberka má konečně zítra buohdá zde
v Praze býti; a také bych rád, jestliže budete moci pro naše společní pilné potřeby,
abyšte, dáli pán Buoh, tuto neděli sem do Prahy přijeli, aby se některá potřeba naše
v pondělí na soud zemský vznesla; neb se naději, že na tento čas, pane a příteli
muoj milý, nebude soud zemský dlúho držán. Dán na hradě Pražském v pátek u vi-
gilji svatého Matéje, apostola boZieho, léta oc XXVI".
Uroz. pánu, panu Janovi Holickému z Sternberka a na Leštně sc, panu příteli mému milému.
409.
Soudcům zemským markrabství Horní Lužice, aby ve při na Zikmunda z Bibršteina rozsudku
ani stanného práva nečinili, dokudž kníže Karel z Minsterberka se nevrátí.
Na hradě Pražském 1526, 23. února. Opis souč. v arch. Třeb. č. 3889 nepag.
Službu svú vzkazuji, urození, stateční, můúdří a opatrní přátelé milí! Vznesl
jest na mne pan Zigmund z Bibrštejna a na Mužákově, poněvadž kníže JMt, naj-
vyšší hajtman krále JMti královstvie Českého sc, ráčil jest mi při svém odjezdu
k JMKské, pánu našemu milostivému, ten üfad porutiti, kterak by on pan Zikmund
byl potahován k soudu do Budyšína, kterýžto takové věci jest na odpor, a pravě,
že by toho povinen učiniti nebyl podle obdarování toho, které on na to má; kdež
pak pro takovû vëc éasy predeslÿmi byl jest obeslán, tak jakž spravuje, před JKMt,
pána naseho milostivého, a tu že jest na tom zuostaven, dokudž by JMKskou,
jakožto králem Českým, rozeznáno nebylo, že taková věc měla v pokoji býti. I to
také oznamuje, že by taková věc i svobod královstvie Českého měla se dotýkati:
protož toho žádám podle mně [čti: méj v tom, tak jakž výš dotčeno jest, náležitosti,
že toho odložíte až do JMti knížecí příjezdu do tohoto královstvie Českého, bez
ujmy každé strany spravedlivosti, a rozsudku ani stanného práva v té míře na něho
na pana Zigmunda neučiníte. Neb když JMt kníže v tomto královstvie býti ráčí, té
