298 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535.
stává mi se, že i kupovati musím; jakož na tom jsem, že z Prahy chci zase koně
domuov poslati, neb tam není již od koho, leč v domiech hostinských, kupovati, a to
jest velmi nesporo, než proto snáze se zde v to obejdu. A mluvil jsem s purkrabí
Rožmitálským, neb jest nyní zde, i též mi pravil, že okolo něho již není co sen ku-
povati, a že někteří sedláci sami se v tom nedostatku bojí, jakož vám tu buohda
při našem shledání šíře chci oznámiti. Pak nepochybuji, že mi za zlé míti nebudete,
čehož na tento čas vyplniti nemohu. A pán Buoh všemohůúcí rač dáti; muoj milý
pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dat. ut supra.
Panu švagru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc.
395.
Janovi z Vitence, hejtmanu na Horách Matky boží, o dolování, o horách Příbramských,
o novinách z Uher oc.
Na Blatné 1526, 20. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 mepag.
Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milÿ! Dal jest mi Pokštorfar některá
sepsání, jakožť to oznámiti má, i také co jsme [sic] o ty doly, kdež se dělá a na ně
cupusové dávají, dotýče, dal jsem jemu nyní XX ff gr. č., tak že první cupusové
jst doplaceni a něco málo více přechází, jakožť také má to oznámiti a [...... *]
kterak jsem od něho vyrozuměl [...... ] brzo do Prahy jeti. I tamť bych [...]
dáti chtěl cupusy za sebe i za některé jiné, tak jakž jsem jemu to oznámil, tohoto
kvartálu těchto postních suchých dní, neb také na ten čas měly by mi peníze z Jochm-
tálu přineseny býti kvartálu minulého Lucie. Což se pak těch doluov u Velhartic,
v kterýchž se dělá, dotýče: i poněvadž kverkové ustávají cupusy dávati, snad by
ještě neškodilo některé doly poopustiti, kdeż by vodami nemohli snadně zajíti, jako
na Sobíkově, u sv. Kryštofora aneb i někde jinde; až by nás pán Buoh všemohúcí
zase rudami naděliti ráčil v funtgrubě a v jiných doliech, kdež se bude předse pa-
vovati a dělati. Pak již to sobě rozhodni s úřadem horním, kterak se najlépe v tom
bude zdáti, a snad by dobře bylo, aby to prvé učinil, nežli by do Prahy jel. Než
což se dotýče dolu sv. Václava na Červeném Plášti: ještě bych rád, ač budouli ná-
kladníci, aby se neopüstél, neb by se snad potom nemohl snadně zase dobýti; však
již tak musí býti, kterak se porozumí, čemu bychme mohli slušně dosti učiniti, a také
jaká jest naděje: k užitkóm z toho dolu.
O toto jsem také s některými přiemlúval, že by mohlo to, budeli vuole boží,
k dobrému býti, aby se ta hluboká štola dělala, kteráž prvé začata, bychme pak
měli někde jinde do času poopustiti; a jestliže by se mohli kverkové najíti, já bych
chtěl s synem mým čtvrt té štuoly, jako snad někteří jednu Sichtu, ujiti, aneb i nad
to výš některý kukus, jestliže by se nákladníkuov na to nedostalo; toliko budeli jich
*) Vyhnilé.
