296 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535.
poslal, a mělo toho vám býti dodáno před nedělí masopustní; než mám včera psaní
od Trčky, kdež mi mezi jinými věcmi oznamuje, že jse ještě ten posel zase nevrátil,
i nevím, byl-li jest u vás. Pak tak ti poslové někdy pletou a činí jináče, nežli my
mieti chceme; ale když druhdy nemuožeme míti takových posluov, jakž bychme mieti
chtěli, i mušejí ti býti, kterak se kdy trefiti muože. Což se psaní od knížete JMti
panu Vojtěchovi z Pernšteina dotýče: i za to mám, že takovéž mám, a od pana Bře-
tislava Svihovského nic jsem mimo to zvláštnieho neslyšel. Také což se dotýče věcí
Lužických, viem o tom něco, co se jednalo, a že od jednoho listu, jakž mi praveno,
má býti dáno panu kancléři *) tisíc zlatých; než toho neviem, nač jest ten list: než
proto slušelo by v kanceláři to opatrovati, aby nebylo proti svobodám tohoto krá-
lovstvie, čehož by snad tato koruna nemohla snésti, ne proti králi JMti, než proti
těm, ktož by to jednali a toho pomáhali.
O víře křesťanské, kterak se v těchto některých zemiech plete, i v některých
jiných věcech, jest véc litostivá, a pán Buoh v$emohücí raé podle vuole své svaté
k lepsiemu spuosobu ty všecky věci brzo přivésti. A toto mám v pamčti, když jsme
o Nykle Minkvice a podle toho snad i o jeho bratří psaní učinili, za to mám, králi
JMti i knížeti Jifiemu Saskému, Ze jest se on podával k nápravč, jestliže by se při
něm co toho našlo, což se viery dotýče, nespuosobného, a to před panem administra-
torem a před pány preláty k rozvážení sc. Než kudy jest to sešlo, že se tím až do
dnes odtáhlo, není dobře, ale ještě vždy jeden neřád druhým trvá; než snad již
buohdá bude při těch, na komž záleží, větší chtivost vieru křesťansků rozmáhati
a spravedlivost opatrovati, nežli teď času některého předešlého bylo.
Muoj milý pane švagře, o jiných věcech, kterak sem napřed dotekl, zvláštnieho
psaní nyní zanechávám. A pán Buoh vSemohdci rač dáti nám se spolu šťastně a ve
zdraví shledati. Dán na Blatné v pondělí po svaté panně Julianě léta oc XXVI.
Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi Thunklovi z Brníčka a z Zábřeha, naj-
vyššiemu mincmajstru královstvie Českého a foytu markrabstvie Dolnieho Lužického oc.
Muoj milý pane švagře! Kteréz jest mi tři koně Knobloch z Lužic přivedl,
dobře mi se líbí a rád je mám; než jeden něco jest na oči mdel, jakž mi pravili,
kteřížby tomu měli rozuměti, ale snad z toho vyjde; jakož tohoto času, dokudž ještě
studeno jest, málo jemu to škodí jako nic, leč toho nevím, bude-li jemu škoditi,
kdyžby horka přišla, ač snad něčím i to se bude moci opraviti a predjiti. Kdyby
nebylo pro soud zemský, kterýž tento pátek na suché dni [23. února] zasednúti má,
nebylo by mi potřebí na tento čas na hrad Pražský jezditi; než aby se právo tvrdilo,
sluší toho neopúštěti; jakoż i od krále JMti některé listy mám, ježto se také k soudu
zemskému a k pruochodu práva vztahují, jedné aby již toho, jest potřebí, bez dalšiech
odtahuov bylo obhajováno a lidských spravedlivostí dopomáháno, a zvláště proti těm,
77) Adam z Hradce.
