30 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
429.
Jan z Rosenberka Janu Bílému: že ustanoven byl v Budějovicích k boji proti kacířům
a nyní hubí lidi a statky Rosenberské.
B. m. [1471.] Koncept č. 2466.
Jene Bielý! jakož si nám psal o lidi naše, o kteréž tě obeslali, kterýmž škodu
učinil. A jsa položen od krále, pána našeho milostivého, tu na Budějovicích proti
nepřátelóm viery křesťanské a kraje tohoto k obhajování, ale ne tak, bera za to
žold a maje státi na nepřátely a na kacieře jim škodu čině, ale ne nás hubě proti
vieře křesťanské a proti cti své, a my na tě žádné péče neměli, by nám tak ne-
pravě a nešlechetně měl učiniti i s těmi, ktož sú tu vedle tebe byli. A píšeš nám,
rovně jako ku posměchu, kterak by jiného nebrali nežli píci, ježtoj nás došlo, žes
i jiné potřeby a věci bral, a dotýče v tom, že to pro škodu KMti, abyšte koní ne-
zmořili. Však picuj na nepřáteliech, a bera za to žold, plať těm, a nezahražuj toho
KMtí bezectníče nešlechetný! A jakož dotýčeš, aby tobě to opraveno bylo od těch
lidí, což sě jest tu škody stalo, a věda, že v té straně žádných nepřátel nenie, než
mé panstvie a mych zeman statek, a znaje, Ze ty mi to opraviti má$....*)
430.
Jan z Rosenberka Budějovickým: trpce si stěžuje na škody, které se mu od polské posádky
dějí.
B. m. [1471.] Koncept č. 2467.
Súsedé milí! Věděti vám dáváme, že nám dáno věděti od našich, kterak by
sé pani Poláci, kteříž jsü tu polożeni u vás na zámku od KMti, pána našeho milo-
stivého, sebravie sé i učinili nám škodu velikü na tu stranu k Svinóm, jakožto prvně
nenie. I divno nám, že na nás takovú škodu nedopůštíte [sic] z města vašeho, a vědúc,
že jsú položeni od pana našeho milostivého proti božím nepřátelóm i JMti i našim,
a ne tak, by nás a naši chudinu hubili, než nepřátele ty, jako svrchupsáno stojí.
I věříme vám, že vy sé tak k tomu mieti budete, aby našim chudým lidem škoda
odložena byla a nám opravena, a vám věřím, aby sě tak k tomu měli, aby se tak
stalo, poněvadž nám sě to z zámku vašeho stalo. Pakliby sě to nestalo, tehdy bychme
věděli, že byste se zapomenuli nad dobroděním předkóv našich i od nás, což se vám
dobrého dálo i děje, jakož na nás to sníti nemá buohdá, leč byste to sami od sebe
odtiskli svévolně, jehož té naděje nemáme. A Ze sé tak k tomu mieti budete, aby
nám a našim to opraveno bylo; i bylo-li by jinak, mušeli bychme toho i k vám hle-
*) Of. A. Ć. V. 314 č. 4 b.
