278 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535.
napsali, že jste z té příčiny do Němec nejeli: i za to mám, že tím ještě nic obmeš-
káno není.
Muoj milý pane švagře. Což se jiezdy naší do Hory dotýče, psal jsem o to
panu Vojtěchovi z Pernšteina, když jsem z Prahy jeti chtěl a k němu poslal; i když
odpověď míti budu, z toho porozumiem, budeli co z toho tento masopust. Než jit
jsem psal na ten rozum, že bych rád, aby on něco namluvě přátelského, aby se
mohlo naše shledání prodlíti až po suchých dnech; neb mi se poněkud zdá k tomu
již tento masopust čas krátký, a také rád bych zde pobyl až k suchým dnóm, po-
něvadž dávno jsem doma nebyl, abych poněkud také něco svých věcí domácích po-
zHedi. [......... M]él jsem již zde psaní o néëkterû jinû věc od pana Vojtěcha
z Pernštajna, ježto ke mně poslal, a mezi jinými oznamuje, že již pan Trepka z Polsky
do Uher zase jede a že velmi pospiechá, a že jest naděje, že by se JJMt králové
měli spolu sjeti; než jáť jsem také měl nedávno psaní od pana vajvody Krakovského
z toho sněmu Petrkovského, ježto ještě ty časy, což se toho sjezdu dotýče, byla ta
věc na vahách. A mám tam také ještě posla, ježto snad také něco jistého, když se
vrátí, bude mi odtud oznámeno.
Mám psaní od knížete Karla jedno z Ostřehomu, kdež mi oznamuje, že tu
pana arcibiskupa našel, a že se k němu velmi přátelsky měl a na nás pilně ptal,
a tím to psaní zavřel, že jest jistě pan arcibiskup náš dobrý přítel. Potom psal mi
také kníže z Budína, že ještě král JMt o českých věcech jednati nic zvláštnieho ne-
ráčil, než že očekával na pfi[jezd] arcibiskupuov, a že jsú [v Bujdíně pán Hra-
decký, pan Jan z Wartmberka, Jan a Mikuláš Leskovci, a zdá mi se i Chval a pan
Jan Trčka. Třetí pak psal mi kníže a oznamuje, že již pan arcibiskup do Budína
přijel, a že ty dny některá jednání seměla začíti; než hned ke mně poslal na zajtří,
když do Budína pan arcibiskup přijel, a to z té příčiny něco pro soud, kterýž měl
kníže v pondělí minulý na hradě Pražském držeti, neb mi také list od krále JMti
přinesen, že mi JMKská poroučí, abych ten soud držel sc: ale již byla věc zmeškána,
neb, nemaje o tom žádného zvláštnieho poručení, odložil jsem toho do středopostí
[8. bfezna], a listové mi tito tepruva dodáni potom skrze pachole knížecí v uoterý,
když jsem od Prahy ke Mníšku jel. Však naději se, že brzo od knížete opět psaní
míti budu, než knížeť JMt sobě i nám dobře tuší. [Což se] dotýče poselstvie pánuov
moravských k králi JMti: nic mi o tom pan Vojtěch z Pernšteina nyní nepsal,
a s těžkem co zvláštnieho jest; pakli by co bylo, za to mám, že to brzo, budeli co
potřebného, od dobrých přátel zvíme.
Také jakož jste mi psali, že by pan Gutštein na Ronšperk některé k sobě
obsélal: i co se bude tam jednati, rád to zviem, když mi oznámíte; než s těžkem
co zvláštnieho bude. Než v uoněch krajiech napořád lidé sobě oblibují naše jednání
na sjezdu na hradě Pražském, a že stojíce při krále JMti dobrém, že také při právu
