mésta. Hora*d Zjoww, r. 1497, 1503. 259
jestli żeby zuostali, spadnúti maji, též plným präwem. Tiem toliko milost tato
platna bude, kteříž dobré i zlé s tiem městem Horaždějowicemi trpie a břemena
snášejí, aby na ty toliko práwem připadlo, a nejinam. Pakliby nizadny prietel
prawy po meči neb po wřetenu nezuostal, a kšaftu neučinil, tehdy ta zbožie na
pána spadnüti:mají. Protoz já Puota slibuji mů dobrů wěrů, s dědici a s budů-
cimi swymi, napfed dotéenym mym méstanóm, dédicóm i budůcím jich w takowych
odkazowánich neboli nápadech swrchupsanjch nizádného obtiezenie ani bezprawie
nečiniti skrze mne, dédice i budücie mé, nebo skrze kohozkoliwek jménem naším
a nebo kterü koliwek wymyslenü wéci; ale raději je, dédice i budücie jich ohajo-
wati, brániti chci wěrně. A jestli žeby se tomuto listu přihodilo pokazenu býti
moly, neb na písmč, neb zlitím wody, a neb na zlomení pečetí, nebo skrze woheň,
a nebo mocnů ruků žeby wzat byl, to nikoli nemá býti ku pohoršení mého ob-
darowánie , obnowenie a potwrzenie, i také znowa wysazenie. Pakliby se komu za
mnü nelíbilo býti, osadě mi grunty élowékem dobrym a dostalym, kteréhozby se
mně, neb dědicóm a budůcím mým přijietí zdálo, a obci také aby se hoditi mohl,
w tom wuoli měj, stěhuoj se kam chce, napřed jsa práw mně a budůcím mým, i
té obci, a dluhy zplatě. A у těchto we wšech wěcech w tomto listu zawřených
a zapsaných slibuji sám skrze se a mé dědice i budůcie naše nadepsané měšťany
mé napřed dotčeného města mého Horaždějowic i budůcie jich bez wšelikteraké
překážky zachowati. Ale aby mé obdarowánie a potwrzenie skrze mě, dědice a
budúcie mé pewné a neporušitedlné zachowáno bylo, já swrchupsany Puota pecet
můú wlastní s jistým mým wódomim, a s plni woli mu k zdržení těch wšech wěcí
nahoře psaných kázal sem přiwěsiti k tomuto listu dobrowolně. A pro Sirsie swè-
domie a pewnost prosil sem urozených pánów: pana Petra z Rožmberka , hajtmana
kralowstwie Ceského, pana Jindřicha z Hradce, najwyssieho komornika kralowstwie
Českého, a slowttné opatrnosti purkmistra a raddy Starého města Pražského, že
sů také peéeti swé wedle mne dali priwésiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán
na Rabi, léta božieho tisicieho étyrstého dewadesátého sedmého, ten pondělí před
swatym Bartolomejem slawnym apoštolem božím.
18.
Smlauwa mezi panem Pütau z Risenberka a na Swihowé a mezi méàfany Horaz-
déj«ewickymi o wedeni wody do téhoz mésta.
1503, 26 Mai. (Z knih městských.)
We jméno božie amen. Lóta bożieho tisicieho petistého tretieho, w patek
po sw. Urbanu stala se jest smlüwa o wodu, která2 na meésto uwedena jest po
trubách, tak ze s wody té má użitka polowice jiti urozenému pánu, panu Puotowi
z Rizmberka a na Swihowé, najwyssiemu sudimu králowstwie Českého, pánu na-
