rodu Hradeckéko, r. 1449, 27
které mu nynie plniti mám, rok další dal; a jakožť mi puol léta napřed již dal
wěděti, ať to pozmine, a jáť úroky jeho meškati nebudu. Neb buoh wie, žetbych
nynie tomu učiniti nemohl. Protož wčfím, že to pro mé dobré učiniti ráčíš ; nebť
to wiem, když sě přičiníš k tomu, Zet tebe nikoli on w tom neoslysi. Dat. Hra-
decz, sabbato ante diem S. Wenceslai, anno oc. XLIX*. Oldrich z Hradce.
47.
Týž témuž opět wýstrahy dáwá, a o zastání se proti Poděbradským žádá.
Na Hradci, 1449, 2 Oct, (Orig.)
Urozenćmu pinu, panu Oldiichowi z Rosenberka, prieteli mému milému.
Službu swú wzkazuji, urozeny pane a pfieteli mily! Ted posielam listy,
kteréžť mi p. Kolda a p. Waněk z Pecky píší; z nichzto porozumies pane, kterakt
se tam w kraji děje. I kněz Bedřich také mi píše podlé nich, a ten najtůže.
Protož pane a přieteli milý! prosimt, rač se k tomu přičiniti, aťby ti dobří naši
piietelé od nas tištění nebyli, aby také i jiní skrze to se nad námi nerozpáčili.
Nébrž prosímť, rač s pilností Podčbradskému i hauptmanóm psäti, at to staweno
jest, atby oni snad nad nami rozpakowánie neměli, řkůc, že zanetbáwáme toho
stawiti a mohúc. Nebť sů mi i ústně po Jeronymowi wzkázali, že nepřičiníme-li
se k tomu, swů wěc musiliby opatřiti jakžby uměli. I wérimt mily pane, Ze k tomu
se tak mieti budeš, abychom po jednom utiskáni nebyli. A kterak pak psáti haupt-
manóm pane budes i Podébradskému, raé mi priepis toho poslati, at bych i já
wedle toho hauptmanóm psáti umél. Take rač wěděti, žeť ižádné ještě odpowědi
nemám na to poselstwie, ‚akoZ si byl pane z Telče poslal. Rač mi tyto listy zase
poslati při tomto poslu. Dat. Hradecz, fer. V* post festum S. Michaelis, anno oc. XLIX ".
Oldrich z Hradce.
48.
Tyż k tómuż winy od paniw Alże i Zdenka ze Sternberka jemu dáwané se sebe swodí.
Na Hradci, 1449, 14 Oct. (Ortg.)
Urozenému pánu, panu Oldrichowi z Rosenberka, prieteli mému milému.
Slużbu swü wzkazuji, urozeny pane a piieteli mily! Jakoż mi nynie píšeš
o panu Alšowi, i přiepisy z listów k němu psaných posieláš: najprw o těch dwů
pěších na Berún zjímaných rač wčdčti, žeť tak nenie, jakožť Berunští i Boček tu-
diez píší, byť oni po silniciech chodiec lůpili. Nebt jsu lidé robotni, a jsut zji-
máni z sečení sena jdůc; takt m& zprawuji. Ještě pak o to hned pana Děpolta
obešli, aťby mi w prawdě o tom dal wěděti; a toť hned pane zjewim; a tu bohdä
shledäs, zet kriwdu na ty lidi píší. Než tak pane rozuméti muoZei, Zet sé jim
swówolnosti chce se mnt a s lidmi mymi; neb byt to tak byti melo, jatbych
