Domažlické, r. 1471, 1480. 213
nebo čtůce slyšeti budů, že jsúce osaměli a jakožto osiřalí, nemajíce hospodáře,
kterýž se jest nad námi zapomenul a od nás swéwolně pryč odšel, a my čekawše
naň již na sedm let, a wyrozuměti nemohůce, by se k nám mienil nawrátiti, ne-
chtějíce rádi, by to naše dědicstwie dokonce mělo opustnůti, kterémuž sami ne-
muożem dosti učiniti, s dobrým rozmyslem a s přátel swých zdrawůú radů udělali
sme oba spolu z jedné wuole smlůwu a konečný trh o to swé swobodné dědic-
stwie, tu kteréž sme jměli a drželi prawým trhem w Staněticích po nebožci Sig-
mundowi Černínowi, a to dědicstwie prodali sme trhem prawym robotnemu mużi
Petrowi Mikiowu synu z Richowic, dédicom jeho i tomu každému, ktožby tento
list jmél s jich neb jednoho z nich dobrú a swobodnú woli, za čtyry kopy gro-
šuow bez dwanácti grošuow , kteréžto penieze již jmenowané od již psaného Petra
úplně a docela wzali sme, tak ze nám nic powinowat nenie. My pak chtiece rádi
Petrowi jiZ psanému a dédicóm jeho, aby toho dědicstwie nám úplně zaplacencho,
to jest dworu toho swobodného w Staněticích s dědinami ornými i neornými, s lu-
kami, s porostlinami i se wsí zwoli od staradáwna prislusejici k tomu dedicstwi,
mohl w prawć drżenie wjiti a jeho użiwati k swć swobodne dobré wuoli, s dobrym
rozmyslem a radů zdrawü prátel swych swobodneé nebezdééné, ale s naší dobrú
woli beze wżeho piinucenie wydali sme jemu list trhowni, swedcici Pawlowi a nam
po něm také daný a učiněný nám od nebožce Sigmunda Černína, předka našeho,
z Stančtic, na to swrchu jmenowané dědicstwie, a mocí listu tohoto dáwáme; na
kterémzto listu trhowniem hlawniem peéeti na swédomie jsü tyto: jedna urozeného
pana, pana Arnusta z Wilhartic a na Nowém Herstyneé, druhà müdrych a opatr-
ných purkmistra a rady města Domažlic, třetie urozeného panoše Kumpánce z Wid-
hostic, času toho purkrabie na Rizmberce, a čtwrtá urozeného panoše Wojislawa
z Branišowa, seděním w Nahošicích ; aby již psaný Petr a dědicowé jeho i ná-
městci podlé toho listu hlawnieho toho dědicstwie užíwali, je jmeli, drzali za swo-
bodné beze wší piiekazy, jakoż pak to wšecko šíře a swètlejie list ten hlawni
w sobě zawierá a wyswědčuje, a tak jakož sú to pak předci naši we dskäch jmeli,
jakož pak ten list hlawni na dsky ukazuje ; a aby učinili s tiem swým dědičným
dědicstwim, jakž se jim najlépe zdäti a libiti bude, podlé swé dobré a swobodné
wuole. A dále my nadepsani Jira a Marie zawazujem se, a slibujem naší dobrú
wérü kjrestanskü i cti, tak jestli žeby častojmenowaný Pawel, aneb ktoż koli jeho
jménem neb práwem a neb naším také chtěl na to dědicstwie sahati a překážky
Petrowi častopsanému, neb jeho dčdicóm na tom činiti, slibujem to my před kaž-
dým jemu neb jim oswoboditi a očistiti, tak že k ižádným škodám nemají proto
přijíti, ale my to máme wsecko podestati. A té našie smlúwy, trhu i dobré wuole
danie na list již jmenowaný hlawní a trhowní na swědomie a na jistotu lepší,
pečeti swych nemajíce, prosili sme urozeného pána, pana Jindřicha z Rizmberka a
