panstwi Pardubskeho, r. 1508. 207
čanského táhne; nalezli sme také při tom hned od toho miesta, kdež ta woda stojí,
příkopy staré zapuštěné, kteřížto příkopowé, i podlé rozumu našeho, i podlé zpráwy
lidi starých, někdy dáwno proto sů udělání byli, aby ta woda jimi pryč scházela
а у těch rolích nestála; protož o tom kusu takto wypowidáme: aby hned od toho
miesta, kdež ta woda stojí, ti staří příkopowé wydělání byli, tak zhlaubí a zšíří,
aby ta wšecka woda z těch rolí měšťan Pardubskych wypadniti mohla: pokud jsú
w gruntech pana Jindficha JM", potud aby je pan Jindžich JM“ wydčlati rozkázal:
a pokud jsau dále w gruntech JM“ pána, pana hofmistra, to také aby JM' pan
hofmistr wydělati rozkázal. A też i při cízení týchž příkopůw kolikratżbykoliw
toho potřeba byla, aby se obě straně JM" zachowali, i JM“ potomci na časy bu-
daucie. Jtem, kdeż sau lidé JM“ pána, pana hofmistra Nemośićti hájili lidem pana
Jindřicha JM“ Dražkowským té wody, kteráž jde z gruntůw jich, půštěti přes grunty
Nemošické, proto že sú jim nechtěli pomoci příkopa toho dělati, kterýmžby ta
woda scházeti měla, o tom kusu takto wypowidáme: poněwadž oni Dražkowští pro
swû wodu toho piikopa také potřebují, aby jim Nemošickým toho piikopa ciditi
pomáhali, kdyžbykoli a kolikrátkoli toho potřeba kazala na èasy budaucie. A těch
wšech wéci na potwrzeni my smlůwce swrchu psaní pečeti swé wlastni piitiskli
sme k tomuto listu smluwniemu. Jenž jest psán a dán léta a dne swrchu psaného.
36.
Smlauwa mezi panem Wilimem z Pernáteina a mé&tany Hradeckymi o rüznice, kte-
réž byly mezi nimi wznikly z strany sirotküw, jak je sobé a které propauštějí, a kterých
pozůstawují, též i o dluzích obapolních a o lidech zběhlých.
Bez místa, 1503, 25 Jul. (Týž rkp. str. 186 sg)
Léta buožího tisícího pětistého třetího, w auterý na den swatého Jakuba
apoštola páně, o ty pře, kteréž sau byly mezi wysoce urozeným pánem, panem
Wilimem z Pernšteina a na Helfenšteině, nejwyšším hofmistrem KČ., a prwotně od
wydání sirotkůw a lidi JM", kteiiż sau osedli za pany Hradeckymi z strany jedné,
a mezi wzácné opatrnosti panem purkmistrem a raddu i wsi obci jiź dotčeného
města Hradce nad Labem, též o wydání sirotkůw a lidí jeho, kteříž za JM“ pánem,
panem hofmistrem sedí, z strany druhé, stala se jest smlauwa konečná na tento
způsob: It. nejprwé wsickni ti sirotci a lidé obojího pohlawi, ktežížkoli osedli jsau,
aneb kteříby se přiženili aneb wdáním na ta místa přišli až do dnešního dne, buďto
tí kteříž jsau za pánem JM“ pánůw Hradeckych, anebo ti, kteříž jsau pána JM“ za
pany Hradeckymi, wšickni we swých místech, kdež kteří jsau, zůstati mají na časy
budaucí obapolně, ani jich budaucí nemají se na né nawracowati. Neż coż se si-
rotkůw neosedlých dotýče, kteříž nyní jsau, aneb potomně budau, buďto při mate-
rach swých aneb při jiných přátelích, aneb i jiných lidi, kteřížby od pána swého
