panstwí Pardubského, r. 1436, 1442. 177
nému dobrému tiem lépe a pilnëji slüziti mohl: proto} sme s dobrÿm rozmyslem
a s raddû naší s ním uhodili a uhozujem milostiwě jakož dole psáno stojí: naj-
prwé mocí tohoto listu jemu a jeho erbóm zastawujem a zapisujem wsi Sedleckeho
opatstwie, jménem Týnec městečko , Winarce, Bélusice, Kojice, Selmice, Chrčice,
Krakowany a Lhotku, kterychz swrchupsany Wanék nynie nadání tohoto listu
w držení jest, s rybníky, s lesy a haji, s üroky, pózitky a práwy wšelikakými,
kteréž k tomu zbożi piislużeji, w tisici kopách gr. Pražských střiebrných a dobrých.
Ato tak aby jmenowany Wanék to jisté zbozie Sedleckého klástera jakoz se swrchu
píše držal a jeho pożiwal, a w tom abychme my ani my ani naši úředníci jemu
nepfekázeli A když my nebo naši budůcí, neb ty osoby, kteříž tu wyplatu spra-
wedliw& mieti mají, jemu neb jeho erbóm ten tisíc kop gr. dadie a zaplatie, a toho
wyplacenie žádati budů, dadûce jim čtwrt léta napřed wěděti: tehdy nám a tém
ihned bez prodlenie mají těch zboží i s piislusenstwim wsim sstüpiti bez otporu i
bez zmatku. Wsak jest wymienéno, aby mimo sprawedliwé pózitky lidí chudych
neobtěžowali k pohoršení toho zbožie, a aby nám a komoře králowské ty summy
obyčejné podlé práwa předkuow naších wydáwali , cožby z swrchupsaného jeho
drżenie sprawedliwć bylo, a kdyżby tej summy na chudých lidech požádali, aby
mimo to nebrali wiece. Také swrchupsany Wanśsk nemä na žádného mocí sahati
ani swéwolné büriti, neż prawem každého hleděti jakoż slusie, a że nam také
z toho zbozie wérné slůžití má; a jestližeby kto nám se protiwil anebo swówolni
büril a škodil w zemi České, proti takowému neb takowým má nám wěrně po-
máhati, což najlépe bude moci beze lsti, jakož sme jim té slużby swérili. A ktoż
tento list s swrchupsaného Wañka a jeho erbuow dobrû woli mieti bude, ten mà
w tomto zápisu wšecko práwo mieti jako oni sami. A toho na swědomie náš cie-
sařský majestát kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. JenZ jest din w Praze, léta
od narozenie syna božieho tisicieho étyrstého tricátého šestého, den S. Matůše
apost. a evang. božieho, let králowstwi naších Uherského oc. w padesátém, Řím-
ského w šestimezidcietmém, Českého w sedminádetém a ciesařstwie we čtwrtém létě.
4.
List na papiru Pawla biskupa Olomückého, jím£ zastawuje Jestbofice Mikuläsowi
Bochowcowi w 500 (f gr. a wyznáwá, aby se w ně bez překážky mohl uwázatií,
W Brně, 1442, 21 Juli. (Z rkp. Raudn. str. 152 sg.)
My Pawel z boží milosti biskup Olomůcký wyznáwáme timto listem obecně
předewšemi, kdož jej čísti nebo slyšeti budau: že to zboží kostela našeho Olo-
můckého, kteréž sluší k Jezboricem w Čechách, kteréž jest držel nebožtík pan
Jindfich Lacenbok do dwu žiwotů, a po téch dwü žiwotú na nás sprawedliwč
spadly, jakožto listowé předkůw našich na ty zástawy plněji swedéi, s dobrym
