rodu Hradeckého, r. 1449. 19
zase ode pana Oldiicha i odewsech jeho přátel, že sme na tom konečně zuostali,
abychom druhú stiedu w puostd ma poli. byli bez odtažków konečně na ten den;
doufajic bohu, jestli žeby wzdy chtěl swů wóli s námi se wsemi mieli, Ze toho ze
spolka bräniti budem, jako ti, nechtiece radi obecnému zlému, než radše dobrému,
králowstwie Českého k upokojenie. A zwědělliby co takowého nowého, piš mi.
A toho žádám odpowědi twé po tomto poslu. Dat. Krumlow, fer. VI“ die S. Va-
lentini, anno oc. XLIX*. Oldrich z Rosenberka.
33.
| Jan ze Hradce , odpowidaje na předešlé psaní, pečeti swé k zápisu odpírá, pomoc
ale k wálce slibuje.
Na Hradci, 1449, 24 Feb. (Orig.)
Urozenému panu, panu Oldiichowi z Rosenberka, přieteli mému milému.
Službu swů wzkazují, urozený pane a piieteli mily! Jakož mi píšeš, abych
také swů pečet poslal k tomu ustanoweni, kteréž ste’ w Strakonicích mezi sebů
učinili: i nezdáť mi sě to učiniti. A také ty dobře wieš muoj běh s tebů. A ta-
két sem panu Oldrichowi stryci swému úmysl swuoj powěděl, když k čemu bude,
nebudulit prwni, také posledni nebudu. Dat. in Hradecz, fer. IP* post cathedram
S. Petri, anno oc. XLIX*. Jan z Hradce.
34.
Oldiich ze Hradce a Bedřich ze Strážnice omlauwají u Oldřicha z Rosenberka je-
dnotníka swého p. Koldy, ze sahaje na nepřátely swé, pokoje proto mezi stranami: neruší,
W” Horażdejowicich, 1449, 16 Feb. (Oriy.)
Urozenćmu panu, panu Oldiichowi z Rosenberka, piieteli dobremu.
Službu naši napřed wzkazujem, urozený pane a prieteli mily! Jakoż TM'
nás obsielá, i list Jetiichów a Sobieslawôw z Miletinka posielà, w némz dosti ob-
šírně píší, kterakby služebníky obojie strany, kteříž w jich kraji jsú, drželi k tomu,
aby pokoj měli, a kterakby pan Kolda w tom do jich kraje sáhl, a tak dále, ja-
koz sé w jich listu píše: račiž TM' wédéti, ze su toho w jistoté sé neuptali, cozt
pisi. Neb z toho kraje sluzebnici páné Jirikowi, nechtiece pokoji, jehož oni do-
týčí, nám odpowédéli, ze jména tito: Zdehátko z Kopidlna, Petr z Kopidlna a
z Lewina, Borek Uisák, Kdülinec, Wysenowsky i jini, kteřížto na mé škodě i na
knéze Bedrichowé bywali, jenz jest pomocnik mój, nechté se té zradé diwati, kte-
ráž sč stala; a někteří z nich w tom jst i zjimani. A pan Kolda, náš pomocník,
na takowét w jich kraji sahá, jenž té swéwole bezprawné a zrady panu Jirikowi
pomáhají, nam odpowedówse. A za to w celosti máme, žeť jiným nepřekážie;
