156 B. VII. Akta mezi králem Jiřím
swětem nás wymluwena miti bude. A o wás owšem nepochybujem, že před pá-
nem waiim naàe rowné a sprawedliwé podáwanie, kteréZ sme ustné šíře: wám po-
wédéli, nežli w tóchto i w prwnich spisech stoji, wase müdrá a wysoká pamét na
miestech potřebných dobře to zjewno učiní. A ponéwadZ ti nàm zprotiwili tak
neupřiemů mysli a lstiwým srdcem k záhubě nás a koruny nasie neslusnym wnu-
knutím nachýlení jsů, owšem sč nic nerozpominajíce na nižádnů powinnost, kterůžto
nám jakožto králi a pánu swému, matce swé slawné koruně české, i wšem piâte-
lóm swym, obywatelóm koruny našie, powinowati jsú: ale najneilechetnéjsi ne-
milostí a točliwými klamy z jedné do druhé zlosti potwornè sè wrtie, usilujice
lstiwü chytrosti tézkü powést a wéénü zdhubu na nas a na kralowstwie nase uwesti.
Ale buoh wsie slawy, jenż nemilostiwych cesty nenáwidi, skrze milost swú nám a
raddě našie daw jich jednoty klam poznati, tak Ze owsem wšech jich nekonečných
a tocliwych tadynkuow úmysl náš jest sè uchowati, a konečně s nimi w ně ne-
wcházeti. Nebo odpowěd jich, kterůž ste před nás a raddu naši přinesli, přetěžká
jest, a prineslaby üraz jménu králowskému a skodu nenabytü králowstwi našemu.
Nebo nikoli sme sé nenadáli, aby naše najrownéjsie podáwanie, kteréZ sme pro
čest bratra našeho najmilejšícho krále Polského, a pro ukrocenie zlých wálečných
wěcí učinili, aby od nás přijato nemělo býti: poněwadž wám , jakožto můdrým
poslóm líbilo sé jest i schwáleno tudiez, i témi nàm zprotiwilymi přijato a pře-
stano ; jakoż šíře odpowěd jich prwnie skrze wás powédénà w sobé sama zawierá.
I pohledtez kam sü sé od cesty prawdy Sinuli, prwé nasi odpowéd oblibiwie, wam
i nám skrze wás pfipowédéwse, Ze k tomu swoluji, i prátely swé jiné k tomu
wésti chtie: tuto pak již nynie to wsecko opowrhse, swû neslechetnost znamenim
kříže swatého přikryti chtiece, nestydie sé lziwé ponuükati naseho bratra milého
krále Polského i jiného lidu křesťanského proti nám a králowstwi našemu. A pra-
wiece sé o wieru krestanskü bojowati, nás byti nasilnika téZ wiery mluwiti sé ne-
stydie; ježto doufáme milému pánu bohu, že takowi nikda nalezeni nejsme, ale
rozmnožitel a obránce té swaté wiery podlé najwyššie možnosti statku i těla, jakoż
prawý král křesťanský i s poddanými swými býti sě zjewně wyznáwáme. Nebo
pieswédomá wéc jest wšem okolním zemiem, pro které priciny ta wéc waleéna
powstala jest; i kterak pak nám možné učiniti jest, abychom kterým tadynkem ne-
konečným jich státi chtěli? Poněwadž tak zjewně we wšie neprawosti, lsti a úkla-
dech znáti sè dají. I dobret nám to sprawedliwé k srdci pricházie, abychom již
dele jim toho netrpóli, żelejice křiwdy našie i našich poddaných, s pomoci pána
boha wšemohúcieho proti nim sé tak méli, aby jich zlost širšieho prospěchu ne-
brala, ani jich lstiwi klamowé wiec stienu prawdy pred dobrými lidmi neokazowali,
A když sú sč pak nestydéli nás pána swého tak hanebné hanéti, owsem my pak
prawdy o nich mléeti nebudem. A wiec k nižádnému stání ani příměří pro takowé
