a jednotau panskau w Cechäch, r. 1467, 1468. 153
času Spihowán nenie špiži, ani žádnú potřebů na hradě potřebnů a k brani při-
slušející; druhé, ať z hradu nic wozeno nenie; a třetie ; aby ten z Šternberka i
s jinými nám zprotiwilými dosti tomu učinil, což bratr náš milý Polský král zjedná
nebo práwem rozkáže, ač k tomu přijde.
Pak jakož žádáte, abychom raddy swé doluow seslali, když oni rokowati
budú: toť sě nám zdá něco neslušno, byť raddy naše za nimi jezditi měli, A také
my s nimi nebudem mieti co činiti, jedné s králem bratrem naším neb raddami
jeho, po němž sě již zprawiti máme. A nepochybujem, žeť nás w tom pán wáš
a bratr náš milý dobře opatří, což k našie cti králowské slušeti bude.
38.
Třetí odpowěd téhož způsobu, jako předešlé.
W Praze, 1468, 11 Januar. (Z rkp. Lobk.)
Odpowěd najjasnějšícho kniežete a pána, p. Jiřícho krále Českého a markrabi
Morawského oc. poslôm najjasnějšícho kniežete a pána, p. Kazimira krále
Polského oc. na tu odpowěd, kterůž ti poslowé dáli sů, wrátiwse sé
z toho sjezdu Wratislawského, k kterémužto k wóli témuž králi Polskému
a k žádosti poslów JM“ Králowa Milost dopustiti jest ráčil. Däna jest
w Praze w pondéli po boziem kiténie, léta oc. LXVIII*.
Jakoż odpowód od tóch zprotiwilych nám skrze wás slowy powlownymi
pfed nami a raddu nasi s midru roziafnosti powédiena jesti; kdezto my z cedule
z jejich, ježto nadporučené poselstwie wóm tü ceduli swü neslusnost ohrazenu
mieti chtie, trojie wéci wyrozuméli sme:
Najprwe, neslusnému a pfeneprawému hanéni, kteréž sě od nich proti bohu,
cti i sprawedlnosti nám a poddaným našim děje, i proti smluwám a primit wami
učinčnému, w kterémžto přímíři znamenitě wymieněno jest, aby haněnie přestala.
Druhe, że na kterýž běh k žádosti wašie, a bratru našemu milému králi
Polskému ke cti, k příměří skrze wis umluwenému su swolili, a chlubie sé w ko-
nečném přestání na našem milém bratru králi Polském též jakož my učiniti, a pánu
wašemu a bratru našemu milému to w moc a w ruce dáti, jakož jich štědrý klam
w pismé i w slowiech dosti pamétliw jest, że skutkem i mysli tehdaż su mluwili,
toho učiniti najblíž sů byli: ale nynie kterak sě to barwi, a kterak sč tomu klamu
pomoc dáwá, dobře rozumiemy,
Теме pak, ačby snad waší weliků a znamenitů prací mohlo k něčemu při-
wedeno byti, to sü preneslusnymi artikuli presadili, tak aby wzdy poznání byli
w swć neupfiemnosti; a jediné lečbychom ty artikule učinili a naplnili, jinak k ni-
čemémuž rownému nechtiece, příměřie žádají.
