a Jednotau panskau w Cechdch, r. 1467. 143
té bez winy wysoce, wšeliké přiezně sic dobré i přirozené zapomenuw, dotýčeš.
Welmi nám toho, a do tebe wiec než do jiného, žel, a býti má. Welmi bychom
rádi, by takých smysluow nestatečných na někoho jiného chowal, wěda dobře, žeť
my takowi nejsme ani bohdá budem kdy. Než což činíme, k tomu jsme diel bez-
prawim welikým, kteréž se nám a kostelu našemu děje, bráním, mordy i pálením
za nase weliké a mnohé wèrné sluzby Jeho Milosti i obecnému dobrému pripraweni,
kterémuz sme wždy rádi pomáhali. A by nás také bylo poslúcháno tolik, jako
toho krwe nenasyceného Rokycana a snad nčkoho k tomu, nikdy by wlast naše
w swóé krwi se tak nekochala; jakož to pak wšem dobrým lidem swědomo. A cožť
jest nám tajně kdy swěřeno, w tom sme sč wždy měli jako člowěk dobrý; pakliby
sě komu zdálo co jiného, a nám ten to napsal, neb z toho winu dal, na to bychom
odpowéd dali. Druhé, powinnost naše weliká a welmi weliká, ta nás k tomu pudi,
kterúž sme pánu bohu napřed, a Otci swatému zawázáni, ne jednů ale mnohými
přísahami; jakož sme wždy oswědčowali, že nám jinak učiniti nelze , než Jeho
Swatosti poslüchati. A by Jeho Milost též učinil, jakož toho pak powinowat jest
z mnohých záwazkuow, i z toho že král křesťanský chce slůti, nikdy bychom té
žalosti na sobé a na swé zemi newidéli. A protož bratře milý, poněwadž při křiwů
umieš ozdobiti, této porozuměje, takého nešlechetného hanènie piestanes, a ne
s naší cti, ale s naším statkem waleti budeš. A wedlé toho, jakož se zdá, žes
swů čest dobře opatřil, k kteréž my tobě nesaháme, nám téhož přieti budeš, ať
to, což jsme powinni wedle duostojenstwie našeho, tak ¢inime. Neb to dobie
wěděti muožeš, žeť twé i takých k tobě podobných hanění, kdež se to w křesťan-
stwi roznese, čest naše jest, kteréž sme my sobě wždycky wiece wážili, než řád
twého i s jeho näsledowniky Rokycana. A na to také mysl, žeť pře naše nenie,
než toho, ktožť jest nás wšecky sliby swými zawedl, těm , jakož ti prawi, kterýmž
se zawázal, dosti nečině, abychom se oň tak wadili; abychom po něm, neb dalliby
pán buoh jeho kdy s Otcem Swatým sjednání, jakož se pak i o to pracuje, přá-
teli býti mohli. | Dotýčeš našeho duchownieho statku, её se s něho odpowiedá:
tut se nenie éemu diwiti. Wsak jest toho prwé dosti bywalo, a tohot jest otec
twuoj, náš milý přietel nebožtík dobře swédom byl. Nebt my, jakoz i náméstkowé
nasi bezprawi tomu welikému, kterézt se nám děje proti bohu i wšemu práwu, že
ste nám statek swatych nasich a dedici, Waclawa, Wita a Christina a jinych roz-
trhali a dédiéné zawázali, doufanie w jich orodě majíc a w milosti pána wšemo-
hůcieho, že jeho zase na wás dobudem, a neb to, což na nás pán buoh pro naše
hřiechy dopustí, trpěti budem. A shledáte, že swého nasadíte, pončwadž se jeho
wám chutí chce, že jeho z rosola nezažiwete. Myť tobě bez pisma píšem: ale
muožeš tomu dobře rozuměti, žeť swého darmo nedáme. To pak s swým towa-
rysem panem Dobesem jednati budete; a myt za tiem panu bohu posliżime. Ktożt
