134 B. VII. Akta mezi králem Jiřím
swatému měli státi, nežby sě nám posel zase wrátil, a rozwáženo bylo, zisk-li či
ztrátu ta wěc na sobě má, Żebychom snad obojieho neseznali. Kudy my opět,
w takowé newuoli jsüce, muoZem kterů práci podstůpiti , kteráž útratu nese, strach
tento před očima majíc, a wédüc, coby z toho pojíti mohlo, a jaké nástrahy a
osidlé se nám pfiprawuji? jakož i toho breve wám pfipis posielàme. A protož
mili pani bratříe a dobří přátelé, ráčíteli w čem našie práce požití, račtež o to
státi před Otcem Swatym, at jsme k swobodě dřewnie nawräceni. Za to my
s pilností prosíme, neb k JS“ wyprawili mieníme, a proti fečem, kterýmiž sme
osoëeni, newinu swû JSw“ ohlasiti A wim wčfíme, že w tom naši swčdci budete
psaním swým, žeť sme křesťanského zlého bohdá nic nejednali, a wšem wuobec,
pokudž sme najdále rozuměli, při JM“ jakožto pánu našem milostiwém dobře činili.
Toho JM' i wy swédomi máte byti. Také kostel niś jest na oce, ochudililit sme
jej, či co jiného. Týmž my wám modlitbami našimi a přátelsků dobrü wuoli, dáli
nám pán buoh žiwu býti, wěrně oplatiti se mieníime. Dán na Wyskowé, w pon-
deli u vigilii Swatych Simona a Judy apostoluow bozich, annorum domini oc.
Sexagesimo Sexto. Tas z bożie milosti biskup Olomucky.
24.
Pâni jednotnici napominaji pana Jana z Rosenberka, aby dle Zidosti papezowy a
legatowy, i také dle zápisu swého, k jednotě panské skutečně se připojil.
W Jindř. Hradci, 1461, 9 Febr. (Orig.)
Urozenému pánu, p. Janowi z Rosenberka, příteli a zápisníku našemu.
Sluzbu swü wzkazujem, urozeny pane, příteli a zápisníče náš! Teď posie-
láme přípis ortele a odsudku najswětějšícho Otce swatého, a list duostojného knèze
legata JM“, kterýž tobě i nám swědči; jimž srozumíš. I napominámeť tě a žádáme
wedle powinnosti wiery krestanské, i také podlé zäpisu twého a peëeti twé, aby
tomu dosti učinil, a tak sě k nám měl, aby nám potřebie nebylo šíře toho ohla-
šowati a na tě najswětějšícmu Otci swatému i Jeho Swatosti wšem kardinäluom,
ciesaïi Rimskému, i jiným králuom , kniežatuom a pánuom křesťanským žalowati.
Toho žádáme od tebe konečné odpowědi listem twÿm ро tomto poslu. Neb
bychom wżdy ještě nepřáli, by měl w takowé škodné wěci dále wpadnůti, jakož
jim rozumíš, leč sč sám toho chceš dopustit. Ex Novadomo, ipso die S. Apol-
loniae martyris, anno oc. LXVII*.
Zdeněk ze Šternberka najwyšší: purkrabie Pražský oc. Jan: z Hazmburka
a s Kosti, najwyšší sudie dworu král. po Čechách, Oldřích z Hazmburka
a s Kosti, Bohuslaw ze Swamberka, Wilém z Ilburka, Heinrich Starší
z Plawna, Děpolt z Rismberka, Jaroslaw ze Šternberka, Jindřich ze Hradce,
Burian z Gutšteina a na Nečtinách, Henrich mladší z Plawna, Linhart
z Gutšteina a na Klenowé, a Dobrohost z Romsperka.
