114 B. VII. Akta mezi králem Jirım
prawě pomáhati i stále, a swé zwláštnosti žádné nehleděti , ani zwláště sweho co
sobě jednati, než wšecky wěci ze spolka. A jestližeby kteří dobří lide w krälow-
stwi a korunč České swymi jednotami nebo priznáwajicimi listy dáti wědůc náš již
psaný dobrý úmysl pro obecné dobré a w témž wedlé nás státi, páni budú jmíti
moc je piijiti, kohożby se jim zdálo. A králi JM“, pánu našemu milostiwému, což-
bychom z práwa učiniti mčli, to chcem rádi učiniti, JKM“ prosíc, aby nás k jinému
neráčil tisknúti. A jestlizeby kdo z nasich jednotnikuow chtél swéwolnú wálku
poéiti, nemá toho uéiniti bez naseho a jinych jednotnikuow wédomi; a take jestli-
Zeby která ruoznice byla mezi některými našimi jednotníky, nemají proto s sebů
zacházeti, ani wáleti: ale mocně mají toho pfestati na dwu z nażich jednotnikuow,
kteříž mají jim sprawedliwý konec a místo učiniti konečně we čtyrech nedělích
pořád čtůce. Toto jest také wymieněno, jestližeby na pana Buriana z Gutšteina
saženo bylo na hrad Rabštein, neb na zboží k němu příslušná, kteráž drží w poru-
Genstwi po panu Caltowi, pro zdržení práwa, toho jemu nejsme powinni pomihati.
A tento zápis této naší jednoty má mezi nàmi wérné a práwé trwati i moc jmiti
w těch we wšech wěcech, jakož se swrchu píše, od datum listu tohoto za plných
pět let pořád zbehlych, A těchto wšech wěcí pán buoh wsemohüci rać nam po-
mocník býti a k dobrému konci přiwesti. A my wšickni, kdož sme w této jednotě
a zápisu, Jošt z boží milosti biskup Wratislawsky, Jan z Rožmberka, Zdeněk
z Šternberka, najwyšší purkrabí Pražský, Jan Zajíc z Hazmburka , najwyśśi sudi
dworu králowa w Čechách, Oldřich z Hazmburka, Bohuslaw z Šwamberka, Wilém
z Ilburka, Henrich starší z Plawna, Děpolt z Rizmberka, Jaroslaw ze Šternberka,
Jan ze Šternberka, Jindřich ze Hradce, Burian z Gutšteina, Henrich mladší z Plawna,
Linhart z Gutšteina a na Klenowé a Dobrohost z Romšperka: slibujem swü dobrü
Gest a wiru krestanskü, sobé wérné a práwě pomáhati, a tyto wsecky wóci a kusy
i každý zwláště swrchupsané ctně, wěrně, fádné a práwé w celosti i bez promény
zachowati, zdrzeti a w skutku naplniti, jako dobří lidé, pod swé cti a wiry stra-
cením. Paklibychom kterého kusu w skutku nenaplnili, čehož pane bože nedaj:
tehdá ti a ten wyznáwají sami na se tímto listem , že swů čest a wiru ztratili a
k ní žádným wymyšleným obyčejem swětským i duchownim práwem nemají a nemá
nawrácen býti. A těch wšech wěcí swrchupsaných na potwrzení a zdržení i za-
chowání pečeti naše wlastní sme dali a kázali s dobrým wódomim i plnym při-
znáním přiwěsiti k tomuto listu dobrowolně. Jenž jest dán a psán na Zelené
Hoře, léta od narození syna božího MCCCCLXV, ten čtwriek před sw. Ondřejem
apoštolem božím.
