a jednotau panskau w Čechách, r. 1465. 111
w kteréž přebýwají, a na to pamatowati, což jest skrze milého pána boha, skrze
císaře Římské , krále a knížata Česká přišlo ke cti i k wyswobozeni a swobodám
pánuom, rytířstwu i obci, skrze týchž pánuow i rytířstwa předkuow našich a skrze
jich snažné služby i weliké náklady a krwe proléwani, w kterézto korun& pani a
rytifstwo wyswobozeni jsû nad jinà krälowstwi a jiné země okolní, jakož sme to
od swych predkuow éasto slychali, i mnohé weliké wyswobození sami widéli. Kte-
rychżto swobod piedkowć nasi poziwali sü, i my také od déwnÿch éasuow welice
z nich jsüc wywedeni, z kterychz to wéci Zalost majic a pomnic na to, kterak jest
welikà wéc, tak dobré a znamenité weliké swobody opustiti a z chwalitebné chwäly
a cti, w tak nechwalitebné neswobody dáti se uwesti, i swym budücim to potomné
ostawiti, znajice na jiných kralowstwi a knižetstwi, kdež sů kteří podmanění
w swych službách nebo w dání a pomoci jich chudí lidé, žeby rádi byli z toho
wyswobozeni, aby swobodni byli, o to hrdel i statkuow nelitowaliby, by mohli
k takowym swobodám, jako my je máme od Římských cisařuow a králuow Českých
JM“ panuo našich milostiwých a po swých předcích, jakož za to máme, že není
jednoho rytířského muže, by o nich široce neslýchal, jakož také za to máme, že
jst ještě pamětníci, když král Wáclaw Cesky JM' slawné paměti za řádu a pokoje
dobýwal Hasnšteina a Štědré pro některé příčiny: tehdy od J. král. M“ žádní páni,
ani rytiřstwo nebyli k tomu nucení ani napomínání, aby táhli na pole a téch zám-
kuow pomohli dobýwati, než J. král. M“ komorů dobýwáni, a kteréž pány i rytíř-
stwo k tomu J. král. M* ráčil jmieti; těm JKM'* musil žold dáwati; a jest wčc wč-
domá, že jest to tak, i sami sme to od mnohých slýchali, kteří při tom byli, když
těch zámkuow dobýwali. I hledmeż na to milí Čechowé, což sů nám naši předci
odumřeli, a což my chcem swým zanedbáním potomným swým ostawiti. Neb se již
po hříchu tak děje, když král Český JKM' rozkáže do pole do druhé země táhnúti
a mnoho a častokráte nám píše, abychom hotowi byli, a zemanuom wšem, kteří
u nás jsü, wzhüru kázali i tém, kterfizto k zámkuom na&im piisedi, jezto u nas
nejsü, také s nasimi dworany a lidmi poddanými, a když nás druhé obešle J. král. M,
abychom i hned k určenému místu táhli. A o to se Kral. M* neradí s námi. Za to
máme, že jest tak w prawdč, že okolní knížata Jich M“, kteréž many pod sebú
mají, ježto JM“ maji z práwa slúžiti k poli, k wojnám i jinak, že ti již lepší swo-
body mají, než my již nyní, Neb jich páni knížata žádného pole newyzdwihnü,
než s jich radů; a když wedle swých pánuo táhnů, tehdy musejí jim dáti z prawa
a dàwaji jisti a piti a obrok koňuom a za plné škody jim stojí; ale když my
s swym pánem a králem JM“ táhnem, tehdy nám J. král. M* žádných potřeb ne-
dáwá, ani za žádné škody stojí, a my majice tak weliké swobody, že swému pánu
a králi JM“ nejsme tím powinni, ani zawázání takowými službami, než toliko potud,
pokudž naše swobody ukazuji, a jiná krásná i mnohá wyswobozeni, kteraż jsu
