w krdlowstwi Ceskem, r. 1484. $11
wěci pohotowě býti ráčil, my proto nikoli sebe opüstéti nemáme. A také aby žádný
z zápisníkuow našich na žádného ani jeden na druhého mocí nesáhl, než každý swé
sprawedlnosti před králem JM“ hleděl a před JM“ práw byl, a my jemu jeho spra-
wedlnosti powinni pomáhati budem, k éemuz sprawedlnost mél. Pakliby kdo swé
wuole proti sprawedlnosti uziwati chtěl, takowému žádnému jeho swéwuole pomá-
hati powinni nebudem. Pakliby se přihodilo, žeby kdo na našeho kteréhožkoli
z zápisníkuow našich, buď z panuow, rytieřstwa, neb z měst které řeči tajemné
neb zjewné wynášel, takowého každého neminime opüstéti proti takowému èlowèku,
kterýž takowé tajemné neb zjewné wóci kfiwć sprawowalby, aby přítel náš od
JK*M* sprawedliwé slyseni mél, a ten zjewen byl a postawen a w oči zjewnè mlu-
wil, co jest tajné pred králem JM" neb zjewné prawiti smél ; a budeli takowy JM"
i JM" raddü i naàí spoleónü nalezen a uznàn winny, o takowého nechceme státi,
alebrz ku kázni jeho mluwiti podlé winy jeho. Pakliby ten se očistil a newinný ukázal,
nic méné nemáme spoluzápisnika naieho opüstéti, ale k JK*M* o sprawedlnost mluwiti
a wolati, aby se též tomu táž pokuta stala pro jeho kfiwu zprawu, kterażby spoluzápis-
niku nasemu, by w nie nalezen byl, stati mela, tak aby kral JM* pan nas milostiwy klewet-
ných jsa lidí zbawen, wesele kralowati mohl, a newinně obžalowaní aby útisku netrpěli.
Item, jakož od starodáwna města Pražská i jiná wšecka města králowská
při jednání: wěcí obecních u JM“ pána našeho i wseho kralowstwi při hlasu
tretim zachowini byli, jestli żeby je kdo od toho utisknůti chtěl, my jich nikoli
opustiti nemáme, než jim radní a pomocní býti máme, aby tak zachowani byli pii
třetím hlasu, jakož jsů je predkowe JK‘M“ zachowäwali.
Item, bud pro wieru nasi prawü, neb pro kterůž jinů příčinu, jestližeby kteří
cizozemci do zemè wtrhli, zahubiti, skoditi, utiskowati chtiece, proti takowym my
zápisnici, jakz rychle to poznáme, tak hned bez meškání s pomocí boží máme a sli-
bujem se sjedüce asebe nelitujice, táhnüti a jim wedle wši potřeby odepřieti. Toto
také znamenitě příměnujem a mocné býti wyznáwáme, jestližeby kdo k nám w tuto
jednotu přistůpiti chtěl a swuoj list priznáwající k tomuto našemu zápisu a k nám
pod swů pečeti dal, slibuje tak jakž náš zápis swčdčí w tom státi, (wšak tak w plném
roce pořád zběhlém, a potom kdyżby rok minul, budemeli chtiti koho w ten zápis
piijiti, to bud na nasi wuoli), toho nemáme téz w niéemZ opustiti, ale we wšem
slušném powinni jemu budem jako sami sobě dosti učiniti; tak jako by jeho pečeť
k tomu listu a zápisu přiwěšena byla a jméno jeho napsáno. A ty wšecky wčci na-
hoře psané slíbili sme sobé a slibujem, swü dobrü, čistú, křesťansků wěrů a cti, jako
ctni a zachowali lidć, beze w3i lsti a forteluow a kterýchžkoli wýmyslów, ježtoby ta
slowa měla w který jiný rozum a glosu brána býti než sama w sobě znějí a jsů
položena; neb to wšecko w celosti, jakož se swrchu píše, držeti a zachowati
a w skutku naplňowati máme.
