w králowstwí Českém, r. 1484. 507
slibili. Pak mili páni, kdyz WM' gruntowné w to bude ráéiti nahlédnüti, shledáte,
že tiemto podáním, které sě mnohým snad slušné zdá, abychom sč s JM“ súdili,
byli bychom i o wieru, i také o duostojného kněze biskupa připraweni, a to takto:
znamenajme, budeli k südu pristüpeno, najprwé to, kto nás süditi má? že kniezata,
páni, rylieřstwo a města. Znama jest wéc, że knieżata a pani drzie prwni hlas:
welmili nam preji, muoż rozumieno byti z tech artikuluow a prostředkuow, kteříž
nam wydani jsü. Neb takto z nich jeden sepsán jest, aby wsickni knóżie protiwni
a mnišie na swá miesta zase pusténi byli; a druhý ten, aby ti zlí nešlechetní lidé,
kteří sů nás o naše hrdla a statky duchowni i swétské priprawiti chtěli, aby zase
k swým statkôm pustëni byli, a teprw aby se s nami sûdili, a knieze aby s konsely
seděl. A poněwadž se to kniežeti i těm pánóm, ktož sů ty prostředky wydáwali,
za slušné zdálo, tak žeby pod nebem lepší prostředkowé nemohli nalezení: býti <
wedomä wec jest, budůli nás mieti sůditi, že k těm prostředkóm, a snad k něčemu
horšiemu powedú. A také kterakbychom my u wieře zachowáni mohli býti, když-
bychom zase ty protiwné knčžie a mnichy mezi se pustili. Nebo z nich a skrze
ně wšecky se wéci zlé jednaly a puosobily, kázanie neprawá, rühawá, hanliwá
a kacierskà kázice, a prawiece, kteriZ knézie rozdáwaji pod oboji spuosobü lidu
obecnému krew božie w kalichu, talowem nazywajic, a Ze krtie we jméno Lucipera;
poctiwćho knóze biskupa cizolożnikem prawiece, a knèzie od nèho swècené pank-
harty nazýwajíce, i nás wšecky za kacieře majíce ; kteříž také i těm zlým a nešle-
chetným lidem měli odpustky zjednati, kdyzby swü neslechetnost dokonali. | Druhé
také, měliliby ti zlí lidé pro swé ne3lechetnosti zase pusteni byti k swym statkóm,
ježto sů z města utekli, kterakbychom my swymi hrdly bezpeéni byli? bez pochyby,
co sü prwé jednali a puosobili, Zeby to dokonati chtěli. Rozwaite to mili pani,
jestlizeby k südu pristüpeno bylo, zeby téch dwü artikuluow chyba nebyla; poně-
wadZz by nás kniezata a pàáni süditi meli, a prawili, Ze pod nebem nemuož lepších
prostiedkuow nalezeno byti. Kterakby také duostojny otec pán biskup s nami
zuostati mohl a od nás opatřen býti, ponśwadż prwó. wżdycky ti duchowni i swótśti
proti němu byli, o něm wsecko zlé myslili i jednali. A pak totot jest znamenita
wéc, Zeby jej rádi zkazili a zahladili, ponewadz na zádném snému, ani w Caslawe,
ani u Hory, ani také w těch prostředciech žádná zmiíenka jest o něm nebyla.
A dopustilliby to pán buoh aneb naše nedbanliwost, a my jeho zbaweni byli, ktoby
nám kněžie můdré a učené swětil?
Druhé sem řekl, aby na to pomyšleno bylo, s kým se sůditi máme? že
s králem pánem naším, Jestli to slýchané nebo podobné, nechť to každý rozwáží,
aby poddaní pána swého súdili s JM“ poddanými? Nepodobné jest, by pánu swému
upžíkžili, aneb jeho odsúditi mohli, jinakby potom snad za pána mieti nechteli.
Než my sme se wždycky wolali a znali se, že jsme JM" poddaní, a ještě se známe.
64*
