414 B. IX. Akta werejnd i snemowni
a zemi takowé, ktožbykoli námi a zemí k témuž arcibiskupstwi byl wolen, že JM'
dal nàm k tomu swü plnü moc i wuoli; a tak my wuoli w tom i moc JM* majíc
netoliko réenim ale i listem potwrzenü, wolili sme ctihodného muže M. Jana z Ro-
kycan wšecka země společně a jednostajně, a CM“ toho našeho wolenie zwláštním
opět listem s majestátem swym jest potwrdil, slibiw žádného jiného arcibiskupa
w kralowstwi nasem nemieti než jej až do jeho smrti. Protož i toho žádáme od
JM“, aby se nám o tom kusu král Ladslaw k dowedeni i k dokonáni jeho swécenie
též jako CM' zapsal; a JM“ také prosíme, aby když toho čas příhodný uztime, swé
posly ráčil poslati a prieiniti se tu, kdeZby najplatn&ji a najužitečněji zdálo se, aby
nám swécen byl; a myt swé posly podlé JM“ take poslem. Nebť tomu wšichni ro-
zumieme, Ze tiem obyéejem a skrze to snadněji a lépe i spésnéji bude moci w jed-
dnotu a swornost i w iád králowstwie nase uwedeno a w tom i zachowano býti
nežli jinak; a také, nebyloliby toho strach, Zeby králowstwie w takowé ruoznice
a nejednotu mohlo piijiti jako dříew, nebo w horšie, ježtoby to i KM“ i také nám
a králowstwí ke škodč mohlo Бун. Protož když bude mluweno o krále, budiž hned
mluweno i o arcibiskupa, aťby jedno s druhým šlo.
It. O prawa a swobody této koruny, aby JM“ pány, rytiere, zemany, každý
staw ráčila w swém fádu, práwiech i swobodách zachowati i držeti, a též i práwa
zemská i mčstská tak jakož sú byla a šla od staradáwna.
It. Wšecky dluhy a zápisy w této zemi sl. pam. ciesaře Karla, krále Wáclawa,
i ciesaře Sigmunda, kteréž JM“ zapisowali budto na králowstwi nebo na duchowen-
stwi, jeżtoby s jich wědomim a wuoli wysly, ty aby ráčil držeti a každého při nich
zachowati jakož swědčie.
It. O odümrti, kterézby w České zemi od smrti ciesaře Sigmunda pána na-
3eho aż do króle nynójsieho korunowśnie na król (sic) spadly, jeztoby dédicowé
zemřeli, dluhy na tom zapsawse a rukojmè zastawiwse listy nebo jinÿmi obyèeji, anebo
také we dsky to klästi mëwse a rukojmé by w tom hynuli neb hynůti měli, anebo
snad jistec i rukojmě by zemřeli, ježto skrze to we dsky jest kladeno nemohlo
býti: za to prosíme, aby král ty odümrti tak na JM' spadlé mimo se ráéil pustiti
a propustil; pakliby co rukojmé takowych zbożie po smrti jistce, listóm a slibóm
swym dosti chtiec učiniti, we dsky kladli, tomu aby JM* wuoli dáti a toho potwrditi
ráčil tak jakoby se od dědice kladlo.
Také umřelliby kto w té chwili, swého zbozie nikterakž neopatříw, aby to
na najbliżsiho pritele bud mužského neb ženského pohlawie připadlo plným práwem,
lečby kto práwo k čemu lepšie prowedl a okázal.
It. Dalliby kto neb poručil w té miere swé dédictwie na zemi listem s pe-
Getmi komużkoli, bud za zdrawého Ziwota, nebo w nemocné posteli, to aby mocno
