390 A. XVIII. Dopisy
jiec newlożi, my o to mezi sebû welikä nesnäzi mieti budem“ D. f. V. post
pascha oc.)
b.
Důtkliwá odpowěd Jindřicha z Kolowrat Petrowi Holickému ze Šternberka O žá-
loby jeho.
B. m. (1450) 24 Januar.
Jindřich z Kolowrat tobě Petře Holický! Jakož píšeš žeť sů jali dwa člo-
wéky a dwé koni wzeli, a jmenuješ kto: poněwadž jmenuješ ktoť jsů wzeli, kaž
sobě wrátiti a oprawiti to, muožešli; nebt oni moji nejsü, aniż sem o tom wčdčl.
A jakož dotýčeš, že jsü z Kralowic wyjeli od záhona: wédomét jest, žeť Kralowice
městečko hrazené nenie, muožť do něho zlý i dobrý bránami i humny, a též i zasě
wen. A také wšak práwo řádné w tom městečku mají w Kralowicích, ježto muoz
sé prawé státi každému, ktožby komu práwa žádal tu. Dále dotýčeš chtě opra-
wenie odemne bez dlenie: nerač tak horliw býti, neb z čehožby mi winu dal a dáš,
chciť práw býti wedle umluw zapsaných w Hradci. Protož daj mi to wédéti co
s tiem mieníš, že píšeš nechtě to w mlčení nechati, pod jaků příčínů to prikrywás,
a také mienišli to příměřie drželi semnů umluwami utwrzenć w Hradci. Chcit tomu
od tebe rozuméti také, a w tom sé chci opatriti, maje wystrahu skrze žaloby páně
Nikolajowy z Hasensteina, kteróż o tobé psal a Zalowal, i po jiných žalobách na tč.
Datum sabbato ante conversionem S. Pauli.
(P. dleš Holický byl w rozepři s p. Jindřichem 2 Kolowrat o les jakýsi
již od některého času, kterýž služebníkowi jeho náležel; a pak p. Petr Holický
široce w zemi o něm žalowal, že služebníci páně Glauchowského wyjewše z Kra-
lowic s lidmi páně z Kolowrat, zjímali a zbili lidi jeho.)
6.
Jindřich z Kolowrat Oldfichowi z Rosenberka zpráwy dáwá o jednoté Podébradskeé.
Na Libsteinż, (1450) 25 Januar.
Urozenému pánu, p. Oldrichowi z Rosenberka a z Krumlowa, pánu a ptieteli
mému milému.
Sluzbu swü wzkazuji TM" urozeny pane, pane i pfieteli mily! Jakoż mi TM'
píše, dáwaje wédéti, ze se TM' od KM* we zdrawi a s dobrymi nowinami wrátil:
budiž pánu bohu chwála, a rač w celé jistotě wěděti, že waše zdrawie rád slyším i
příjezdu, a ty dobré nowiny také bych rád slyšel a wěděl. Ale jakož TM* dotýče,
že se psáti nynie nehodie, a také, abychom se o náš sjezd postarali: i rač wěděti,
žeť to najwiece na TM“ záleží. I pro buoh a pro dobré, rač se k tomu mieti,
