374 B. XIII. Zápisy Pražské
nám a našemu konventu dáti a splniti mají opět sto kop grośuow zwláště peněz
hotowých i s úrokem. Neb jest mezi námi tak smluweno, aby po menií nesplaco-
май, nez najprw a pojednů pět kop najméně, potom deset kop zwláště a opět
druhých deset kop zwláštč. A ty penieze za tych pčtmezcietma kop platu swrchu-
psaného nám i našemu konventu swrchupsanému plniti a platiti mají oni: neb jich
budůcí s swědomim purkrabie hradu Pražského. A na to plnčnie a splacowánie
tóch petmezcietma kop platu jim nebo jich budicim nase i naseho konventa kwi-
tance maji wydáwány býti s pečeti purkrabie hradu Pražského, kterýž nynie jest a
potom bude. A když již úplně téch pétmezcietma kop grosuow úroka swrchu-
psaného nam nebo našim budůcím od nich nebo od jich buducich splaceno bude,
tehdy inhed a bez meškánie list tento má mezi námi w táž slowa obnowen a pro-
měněn býti, a má mezi námi list jiný učiněn býti na kop na étyridceti zuostalych
platu wééného, a ten plat na nich i na jich budücich na tom zbożie swrchupsanem
mó nam i nasemu konventu bez splacowánie wééné ostawen býti. Jest takć mezi
námi wyréeno, budeli nam neb nasim buducim kdy co skoditi do swrchupsanych
maneluow, do jich dediców, neb do budůcích, o to jich mocí ižádnů hleděti ne-
mámy, než o to jich máme powolati pred purkrabi hradu Pražského, a purkrabě
hradu Pražského nynější neb budůcí má nás s nimi slyšeti a přeslyše rozdeliti,
z čehož jim winu dáme. Nad to nade wšecko jest také mezi námi smluweno, aby
napřed jmenowanie manželé, ani jich dědici, ani budůcí toho zbožie swrchupsaného
wyśsieho řádu, nežli jsů sami, élowèku žádnému neprodáwali, neodkazowali, ne-
směňowali, ani kterakkoliwěk odstupowali bez powolenie naseho zwlästnieho; nez
élowéku téhoz neb nižšieho řádu, než jsů sami, to zbožie budu moci prodati,
wzdáti, odkázati a toho odstůpiti, ale jinak nic, než s našie a s našich budúcich
wolf a před námi w našem klášteře swrchupsaném. A té jim wuole, ani jich bu-
dücim odeprieti nemáme, cožby bylo našeho i jich dobrého a kláštera: našeho uži-
tečného, a kdyžbykoliwěk to wzdánie chtěli učiniti, o to před nás i před naše
budücie do našeho kláštera mají bez odpory puščení býti, a tu kohož my prijmem
s nasie woli, na to jim i jich budücim swédomie swé s pečetí purkrabě hradu Praž-
ského dáti máme, a to wždánie nebo odkázanie, kteréž před námi neb před našimi
budúcimi učinie, oni neb jich budůcie to potom budů moci změniti, kolikrát sè
koliwek jim zdati bude, a my wždy jim na to swé swédomie pod swů pečetí dá-
wati máme, kolikrát jm toho potřebie bude, jakož napřed psáno stojí. A ten ktož
od nich to zbožie prijme, ten má také w ta we wšecka práwa swrchupsaná wnik-
núti, a to tak držeti, jako jsú manželé swrchupsaní drželi a požíwali do té chwile.
A ten trh i to wsazenie swrchupsaným manželóm, jich dčdicóm i budúcím slibujem
za sè i za swé budúci cele a práwč zdržeti we wšech kusiech, a toho jinak ne-
proměňowati beze lsti w žádné mieře. Paklibychom co protiw tomu učinili my neb
