360 B. VIII. Zápisy Pražské
rozmyslem, s plnú pamětí a owšem opatrné chode, bál sé slehnüti, a slehna bàl
sé smrti. Nad to boje sé, by po jeho smrti mezi prátely a mezi jeho budücími
niZádny swár ani která ruoznice nebyla zbuzena, uéinil poruéenstwie swé poslednie
wuole ze wseho statku swého mowitého i nemowitého, kterejzby ten koli byl aneb
na čem koliwěk, obyčejem a wsim řádem městským, tak že najprwé odkázal mlýn
swuoj Janowi synu swému, potom knězi Staňkowi bratru swému u Sw. Jakuba
odkázal dwě kopě grošów platu do jeho žiwota, tak kdyžby jeho buoh neuchowal,
aby tè dwè kopè grošów platu i se wším jiným statkem, kdežby ten koliwék aneb
na čem koliwěk byl, zasě na syna jeho swrchupsaného dědičně spadly; a kdyžby
ten wešken statek na Tomáše aneb na Tómu, poručníka toho jistého sirotka dědicky
spadl, bez překážky wšech přátel i wšech jiných lidí. Potom když buoh neuchowal
toho mčštčnína i jeho sirotka, knéz diéwejmenowany prisel pred wy i s tiem po-
ručníkem, a stoje po nápadě; a poručník žádal, byšte jej při listu kseftniem aneb
pri poruéenstwi ostawili A wy list kseftni slysewse, we jm& bozie ortel ste wy-
řkli takto, že cožkoliwěk w kseftniem listu stojí psáno, ježto jest mohl oddati a
odkázati, že to moc má a práwo. Tu kněz řekl: Milí páni! wsak jsem ja bliżsi
přietel než on. A on zasé odpowédél, wzaw odpusténie: Mili páni! on jest knéz
duchowni, totiž mnich, kde on déditi muož? a wšak wždy prosím, račte mě wedle
listu kšeftnieho a wedle řádu a práwa městského ostawiti. Tak ste jim kázali pred
sè jíti. Opět potom kněz přišel, a přiwedl sebů pana podkomořieho a pana Mikse
hofmistra králowstwie Českého; kteřížto sů žádali slyšeti tu jistů při a rozsůzenie.
A tak ste před nimi kázali list kšeftní &isti. Tu pan podkomořie řekl jest: To jest
list dobry, ale tiezi wás: trpél-li jest s toho mlýna poplatky k městu čili nic?
A strana odpowěděla: Milí páni! trpěl sem wšecky městské poplatky wedle řádu,
práwa a obyčeje městského s toho se wšeho, což mám, a také trwám bohu a práwu,
ze nemám dwéma smrtmi umiéti, neb sem s toho mlýna zwláště trpěl zemsků berní
tolikrát, kolikrát by toho potrebie bylo. A opět pan podkomořie řekl: Páni! to
súd wáš nenie; mlynt pod was neslusie, a také slysite, Zet jest s něho s městem
netrpěl; to jest súd muoj, a on jest toho mlýna nemohl odkazati anebo ksefto-
wati; a toho na wás podáwám, mohli jest ten mlyn odkazati a nebo kseftowati?
A strana prosila, abyste ji pri kseftniem listu ostawili a pii móstskóm prawu. A
pan podkomořie řekl: A já také žádám, co jest sprawedliwého. Na to wám odpo-
wiedámy a we jmé bozie za práwo nalezujem, potwrzujíc kšeftnieho listu, dawajic
jemu moc a práwo we wiech kusiech; nebo kazdy mésténín nas swé zbozie kdež-
koli leżicie, bud w městě neb před městem, na zemi nebo na wodách, móz od-
kazati kam chce a komu chce, bez priekazy. Dàn a wyréen ortel ten úterý před
Sw, Bartolomé&jem apostolem , anno domini Millesimo quadringentesimo decimo quinto.
