obecní, r. 1414. 357
čenstwie propustili a zbawili, tak aby Janek najblizsi prietel poručníkem ostal, a
sirotkóm jich zbožie dobře zajistil w našem městě wedle nálezu a přikázanie našeho.
S tiem sé Prokop dále k wám do starého mésta otwolal. Zádaji a prosie strany,
byste je ráéili rozsüditi sprawedliwé. To sé jest dálo prwni étwrtek u posté, po
božiem narození, tisíc a čtyři sta let a potom čtrnáctého léta.,
19.
Purkmistr a radda Starého města Pražského wypowidají k odwolání z Nowého města
we při mezi synowci a ženau měšťana Nowoměstského o dům jeho.
1414, 13 Jun.
Burgmistr, konšelé i wšechna radda welikého města Pražského.
Střiezwů horliwostí sprawedlnost žádající přietelé naši dobří, powolnost priezni
súsedské buď wám předeslána. Jeden měštěnín wáš před čtrmedcietma léty kupil
duom s městištěm sobě, ženě swé a dédicóm swym; a ten duom jim wlożen u
waše městské südne kniehy, a w kněhách muž i žena jmény jmenowáni, s tiem
domem wšecka městská práwa učinili; na to domowi list dán. Potom, jakož nynie
rok minul, ten mésténin, kdyZ umiieti jmél, uéinil swé poslednie rozkázanie, swój
kšeft, kterýž jest pod konšelskými pečetěmi wedle práwa wašeho města došlý.
W tom kšeftu otkázal tej ženě swé duom ten a wšecka swá zbožie, swrchnie i
spodnie, kteréž jměl nebo jmieti bude, do jejie smrti; a po jejie smrti by ta zbožie
wšecka spadla na jeho tří synowce, jeho wlastnieho bratra syny. Také otkázal těm
synowcim swym třidceti kop gr. hotowých peněz, a k tomu pancieř a wšecko odénie
swé, kteréž na nohy slušie. | Nebo mnozí lidé prawie, by ten měštěnín kšeftowník
bratra swého, otce synowcuow, statku drahné wzal sobé ku polepsenie, a tiem sé
najprw zmohl. Ty penieze a odénie ta wdowa jiZ synowcóm wydala. Pak již
wdowa stoji po tom, chtiece podlé knéh puol duomu dédicky jmieti, a rküc: Mój
muž swój diel duomu mohl otkazati, komuz chtel, ale mé polowice nemohl niziadnému
otkazati, nebo sem jemu swého diela newzdáwala, ani sem pii kieftu byla, ani
swü wóli ku kseftu dala. K tomu synowci otpowédéli: Nejeden muž duom kupuje,
a ten wlozi sobé a zené swé w méstské kniehy, a wsak potom ten duom muž
prodá, dá nebo otkáze, komuZ chce, a na tom jemu zena nemóZ piekázeti. Ufáme
prawu, Ze nas stryc též mohl učiniti i učinil. Také jmáme dobré swédomie, pány
konšely a jiné dobré lidi i druhé přísežné, kteříž pfi kżeftu byli, że żena swu wóli
k tomu kšeftu dala a kšeft slyšela a toho neodpierala w šesti neděléch a w tom
času, jakož městské práwo jest; a tomu již rok minul, že kšeftník umřel, a kšeft
úplně došel. Trwäme präwu, Ze jmá moc jmieti. K tomu žena řekla: By swú
wóli ku kseftu dala, bylaby má wóle w kšeftní list psána. Naději sé práwu, Ze ti
konšelé, kteříž swé pečeti ku kšeftnímu listu přikládali, již nad swé pečeti swědčití
