150 A. VIII. Psaní p. IFiléma 2 Pernsteina r. 1520.
Kněže milý, můjť jest již čas krátký. Wedle času a let rowně tolikož račte
o sobě držeti; nemnohoť jeden před druhým uteče. RaëteZ na to mysliti, jaká
připomínání po nás budau, co dobrého za našeho wčku w tomto králowslwí jest
zjednáno, a co našim dčtem po nás zústane!
Kdožť na to pomní, aby po smrti žiw byl mezi lidmi: w dobrém připomínání,
máme za to pána boha prositi. Pakli we zlém s tohoto swčta sejdem, již bojim
se toho, po nás nebudau rozwažowati, kdoż jest kiiw aneb práw, než wšickni
budem spolu trpčti, když wék mine. Ex Hranic, feria V ante Audreae 1520. (N. 108).
110.
Tómuż kniżeti: o ólowéka páné BeneSowského, o jehoZto wydini se žádá.
We Hranicích, 29 Nov.
Oswicené kníže a pane, pane přízníwý a příteli můj milý! WM" službu swau
wzkazuji; WM“ bych přál štěstí i wšeho dobrého.
JakoZ mi racite psati o pana Tworkowského, a o sirotka páně Benešow-
ského, jaká jest to wóc, WM" oznamuji: Ze sem nic jà newedel, nez bez mó pii-
tomnosti ptisel na Pardubice chlap jakysi, kteréhoZ prijali do kuchyně; jakož já
o takowych slużebnicich nemnoho żidźm wódóti. Potom sem ted prijel na Hranice,
a pan Benesowsky takć tu byl piijel. I ptisel ke mnë kuchmist* müj; mluwil se
mnau, 2eby ten jistÿ chtél preč jíti, a to proto, Ze je utekl od pana Benesowského.
A já na cestě jsa, i powédél sem mu, aby mu gleit dán byl aż do s. Jiri, Ze jà
ká2i o to s panem Beneiowskym mluwiti; i din mu jest gleit do s. Jiří.
I posílal sem ku panu Bene3owskému Béskowce sluZebnika swého, aby s nim
mluwil, że jest w mé kuchyni; prose ho, aby jej z toho propustil, co jest proti
němu udělal: pakliby ho nechtěl propustiti, Ze sem ja mu gleit dal, a Ze ja ho
chowati nebudu proti němu. Wzkizal mi zase, že on udèlà mnè k wuli, jakž já
chci; než toliko, že jest jej wyjednal od nějakého pana Wolfa Tworkowskeho,
kterýž jest umřel. JiZ jà pak takowÿm křtaltům nerozumim! Ját sem bez mau-
drostí Leze wšech panu Bencsowskému wekazal, a od něho také slowa jeho za lo
přijal, jakož sama w sobě byla.
Pak pokudž sem já mu gleit dal, ten jà mu zachowám. | Nez müj mily knéze,
kyt mi jest čert do chlapa? Než porozumějte jedné tomu způsobu: propustil jej
aby na řemesle byl; pak jaký způsob toto pred se berau, já ho nechci wykládati,
než oni nechť jej sobě wykládají, a zwláště pan Benešowský!
