Wýklad na práwo zemské české. 493
poranil ji swym pyjem w jejie kep bezpráwně, a toho má dobré swědomie; neb
jest pfiwolala lidi tu, kdeż se ji hanba stala. Swédéi A. B. C. oc.« A pohnany
o swü wéc také swédky wede.
19. Zaloba o dédiny bez desk.
Jsůli dědiny dědické, a desk k nim nemá, tehda takto: »Jan z Luk žaluje
na Petra z Brus, že se uwázal bezpráwně, i drží dědinu jeho poslůpnů w Tuiiem,
dwór poplužní s twrzi, dědinů, lukami, lesy, potoky, rybníky, štěpnicemi, s tů se
wsi zwoli, což k tomu příslušíe; k niežto dědině má lepšie práwo, nežli on, po
Paškowi otci swém z Trnowé někdy řečeném po nedielném, a má na to swědky
podobně, a prosí práwa«.
20. Žaloby o dědiny dskami.
Pakli jsů dsky, że děd neb otec küpil, a ti byli nedielni, tehda má iieci:
»Petr z Bluk žaluje na Jana z Konic, Ze sě uwázal bezpráwně, a drží jeho dědinu
w Bluku, twrz, dwór poplużni oc. (tu jmenuj, jako diiewe), k nieZto dědině ma
lepšie práwo, nežli on, po swóm otci po nedielném, a toho sě táhne na dsky zemské,
a prosi práwa.« TéZ po dědu, strýci, bratru, společníku každém, kteříž jsů dskami
we spolek zapsání. Též o wšecky dědiny, buďto o kobylé pole, buďto jiná kteráž
koliwěk dědina otjata bez práwa.
21. Zaloba o zastawu wénmi.
»Katerina ze Mżan Zaluje na Jiru z Roztok, Ze s& uwazal bezprawné a drii
dědinu jejie wénnü zástawnü w Roztokách, dwór poplužní s twrzi, oc. (tu opět
jmenuj to, což jest), na némZto má sto hriwen sttiebra wéna swého, jeZ ji to
střícbro wěnowal muž jeji Jan z Roztok někdy řečený, když zaň wdáwána a on ji
sobě Zenu pojimal. Dokládá se desk zemských, anebo ač desk nemá, ale má na
to dobré lidi.«
22. Zaloba o zástawu wénnü bez desk.
Pak po téjto nebo po prwé Zalobé, kdeZ desk nenie a swédci jdü, mà jich
sedm byti wladyk nenájemných, čistých ot nároków a usedlých ot dědin, wětšie
strana z toho kraje, kdež ty dědiny ležie, a otjinud menšie. A ti maji ot pówoda
po suchých dnech we dwů neděli we dsky wlozeni byti, a na. prwé roky w prime
w kaple opowédieni a postaweni, i w kaplu s ohrazeniem práwa uwedeni byti. A
ttie z nich wolent ot pohnaného ku přísaze, podlé wdowy, a ona napřed, a oni po
nie wżdy se zmatkem pfisahati budi na kříží. Ale o poslipenstwie jdt swedci
proti swédkom wse se zmatkem; a ktož změte, ten ztratí, a druhý zíště. | Pakli
oboji projdů, tehda niktež w ničemž; póhon mine, a wiec o tu wěc pohoniti ne-
