492 D. VI.. Pana Ondřeje z Dubé
13. Póhon o zlato a kobylé pole.
O zlato, o kobylé pole, wie póhon trojí, jako o dědiny; a swédomie wésti,
jakžto o dědinu s očistů.
14. Pohon o dluh a základ.
Pak o dluh a základ jsúů jiní póhonowé. Nebo jestli dluh nebo zaklad nad
deset kop, buď wěnný, buď pojičený, wždy trojí póhon, a swědków třeba sedmi
zachowalÿch lidi, a wětšie má jich strana býti z toho kraje, na kterúž dědinu pówod
zři s očístů, a má weden byti w takych nedéléch jako o dediny. Pakli o deset hii-
wen bez lota, tehda jeden póhon a ttie swédci s o&istü; kromé aéby pówod byl
méesténin králów, a Zalowal ze strawy, neb krámné wéci co dotekl, tu jest swédków
netřeba, než samé ot pohnaného přísahy.
15. Pohon o dluhu s listem.
Opět, bylliby list na dluh: tehda obeslati ku Pražskému purkrabi, ať práwo
jde jako o peéet, Neb se přizná, a plň; neb bude proti peéeti mluwiti, a wed
swědky usedlé lidi zachowalé před kříž, a tu pžisahú trie z nich k němu, dwa wo-
lena na kriZi a dwa oéista, A nemajit wàe wládyky byu, ale lidć usedli a dobie
zachowali, jiztoby meli na dédinich swobodnÿch. Ale o dédinu maji byti swédci
wládyky usedlé, bez příroka zljch wéci, a nenájemni.
16. Póhon o škody.
Ale o škody, jež jsú rozličné, a buďto jakž takž, jest jeden póhon ke čtyřem
nedčlém najménč a k šesti najwiece. A móž ten póhon jíti i k rokóm malým neb
welikým a mezi roky; a o škody, o sto hřiwen nebo wýše, sami páni súdie. A ty
škody, když o ně pôhon jde, mají býti oswědčowány, tociž opowěděny komornié
druhu a podsudku prwé Zalob. Ale że o skody jst žaloby rozličné, jakož dole
bude psáno, proto že jsúů škody rozličné, jedny z účinka , druhé z příjmu, třetie
z kżzanie, a Gtwrtć o požár nebo o pařez, o wdánie ku Pražskému purkrabí a
o ohteb; a titot póhonowé poslední již tyto časy nejdú.
17. Žaloba o hlawu.
O hlawu takto jest žaloba: »Petr z Wřeščan žaluje na Jana z Trnowé, že
jemu zabil otce jeho Petra z Kleni na mierné cesté bezpráwné, a prosí práwa.«
Ale o příhlawniem dluhu, jenž jest také trojí póhon, tak jest Zaloba: Ze »Petr
z Brus žaluje na Jana z Lan, že když zabil otce jeho Jana z Luk, při hlawě jeho
wzal jemu pět set hriwen striebra: pňilit prosí práwa.«
18. Žaloba z podáwenie.
»Machna z Tutieho žaluje na Hawla z Tyter, že potkaw ji na mierné cestě,
