416 A. IX. Dopisy pana Kašpara Ślika z Holiże r. 1446.
wie powédí. Et de isto satis. Pak otyto Uherské wëci. Jistě pane, Uhři nečiní,
jakož jsü králi psali; neb jest s nimi stal w taidinciech dosti dlüho, a pro jich
prosbu rozpustil lid swój, a již w tom dobrotiwém taidinkowáni wpadli jsü w zemi,
a ležie podlé Nowého Města, a pálí náramně; také poslali několiko tisicöw do
Štyrska také palit. Rakůsků zemi ješče nepálili ani škodili, něbrž psali, chtielit
s pokojem seděti, žeť jim nic nechtie překážeti; ale Rakušané jim psali, něco do-
tknúce, jakoby krále opůúščeti nemohli. Z tohot sé Uhri hnéwaji, a bojím sè, Ze
když sč zdwihnú, aby neskodili. Cilský a já byli jsme u nich u wojšče ; oni pěkně
mluwie, žeby JM“ rádi slúžili, žádajíc, aby jim krále dal a korunu, a zámky po-
mezné, a Lasla Bána propustil; pakliby JM“ toho činiti neráčil, aby neřekli, že
utiséena k tomu jest, tehdy chti zas& domöw táhnúti, a když doma budú, aby jim
JM“ wrátil asa tri hrady, jakožto Ráb, Giins a Pernštein: a o ostatné hrady, drahné
jich jest, i o krále a korunu, aby král udčlal rok až k letnicóm, že chtie rádi
ptijiti a o wšechny kusy sč zjednati. I nezdá sč králi a zemanóm hlawní zámky
napřed wrátiti, a potom o nejistú wčc taidinkowati a nowé wálky éekati. Ale
chtieli konečně o wšechny kusy konati, to sé JM'" libi. Jedet mezi tiem Cilsky a
ja; KM' sé welmi zbierá, a realiter wydáwá ; a mámť za to, že tyto béhy nebudú
wàü, neb skrze bitwu neb taidinky brzký konec bude. Když jsem Uhrôm řekl,
že Čechowé také chtie králi Laslawowi, tehda otpowěděli, »nechť jej nám král dá,
pomóžem jemu proti ním i wšem jinýma. Milý pane! tyto wěci wěda, umějž ty
taidinky o wašeho arcibiskupa, také o mladého krále, tak wésti, jakož toho potřebie
jest, quod non fiat error pejor priore, a také divisio inter regna et provincias;
prudenti loquor, ergo tacebo. Ad praesens nihil plus possum scribere, ale coit
sé udá, toť ihned napíši. Chtěliť jsme do Prahy poselstwie učiniti, a potom jsme
nechtéli, propter causas. Prosím TM" milj pane, aby pomocen byl, aby mé Ilburk
s pokojem nechal, a ten kraj koruné Ceské tak bez winy nehubil; prosil jsem také
o též pana Menharta. Rač mi také psati, kterak s& tam wede. Ex Vienna, sab-
bato post Katherinae: Twój Casp. oc.
Duška. Powčdčl mi pan Rabstein, že Holický jemu řekl, aby jemu ote mne
služby nepowěděl, že mój přietel není, a že mi chce škoditi kdež móže; a že jsem
jemu škodu učinil, a jemu nemilostiwého na ciesati udélal, Ze i syn jeho skrze to
jat jest. To buoh wie, Ze jsem jeho neptiezni newěděl; ale poněwadž ji wiem,
wšecko mi jest jedno, mohuť mu tolik škoditi, jako on mně. Buoh to wie, Ze
jsem wědomě proti němu nikdy neučinil žádnú wčci. Byť on byl nechal ciesařowů
a Poláky, a nebyl sé swéwolné protiwil ciesati a králi Albrechtowi, i byloby jemu
dobře; neb co jsem já winen, že Saský jeho syna jal, an to hleděl, chté JM* po-
raziti. | Nébrž já jsem jeho synu pomohl o roky rozličné, kterýchby sic nebyl měl
nikdy. Video guod ipse vult retribuere mala pro bonis, a již píše bratru mému,
