C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1389. 323
cesty, kterážto jde od Witkowych luk k Řečici do toho swého rybníka má wésti.
Než ten jistý rybníček, kterýžto Jan bratr mój pro wedenie té wody na mém
učiní, ten má mój býti, a ta woda z toho rybníčka tekůcie Jana bratra mého má
býti. A kdyżby mné do mého rybníka wody bylo třeba, tehdy já ji do něho mohu
pojieti. Take cožby ten Janów bratra mého rybník u Dédikowa blata mého boru
zatopil, toho já jemu mim prieti i preji. Také o ty èthi (sic) lány lesu, kteřížto
jsú našie matky byli, ježto jest o ně mezi námi pře byla, těch já dwa lány od
rybnika Holensktho mnó najbliże piileżicie dli nahoru, a Jan bratr mój druhá dwa
liny k jeho wsi k Stajci a k těm tć wsi polóm najbliż piileżicie dli nahoru má
jmieti. Také mlynec pod Ratiborem leżici, a tu liku i rolicku, o niżto jest mezi
námi pře byla, k tomu jistému mlýnci já mám jmieti, a Jan bratr mój mó jmieti
porostliny s sie strany Řečické cesty, ježto jde skrze Tisowice, aby ty jistě po-
rostliny k Jana bratra mého dworu příslušely. Také les feceny Babky ten se jest
Janowi bratru mému dostal. Také o rybníce Hatinském to což sě jest měrů stalo
od nebožce pana Oldřicha otce našeho, jakž sů meze učiněny, tak wa oba těm
jistým lidem z Pojsky jmáwa dédinami oddati. Paklibych já dědinami nejměl od-
dati, ale Jan bratr môj oddaj těm lidem, jimžto jest zatopeno, dědinů Stajicků ;
a jà za swü polowici, jakozbychto mel oddati, hotowé penieze, jakž ta dědina
w Stajicich plati, Janu bratru swému po oddání tech dédin w desieti nedèlich
jmám dáti, podlé swrchujnenowanych Michalowa a Oldrichowa wypowédénie, a
nad to, oéby sé ona dwojila nebo smluwiti nemohla, toho jistého dwojenie diiewe
řečený pan Sazema ywerman má býti. A když ty jistě penieze za to jisté těch
dědin oddánie Janowi bratru mému dám: tedy on mně, ež sem jemu ty penieze
zaplatil i dal, a ež jsem jeho prázden, guitprief pod swů pečetí beze wšeho pro-
dlenic ma dati. Také, ponéwadZ sü sé swrchujmenowani Michal, Oldřich, Jindřich
a Chwal o pre mezi námi jsücie na tomto listé wdole psané dwojili, tu jà, tudiez
i bratr mój, dobrowolné sme sé priwolili na swrchu reéeného pana Sazemu. Tu
jest on mezi námi takowě wypowěděl, ež za tu čtwrtů čest, kterúžto já na lázně
w Retici w purkrecht jmól sem, Jan bratr mój dwě kopě grošów mně jest dal
takowe, eż te jistě dw& kop& na tom dluhu, w nśmżto sem jź jemu byl powinen,
jemu sta sešle. Také pan Sazema jest wypowédél, eZ ti wiickni kteFiZtokoliwek
listi, kteréžto já na Jana bratra swého do dnesnieho dne jmel sem nebo mám,
wécné iZádné moci ani twrdosti nemaji jmieti, neż umrly byti. ProtoZ ta wsecka
swrchu na tomto listě psaná swrchumenowanych ywermanów i páné Sazemina wy-
powédénie i smlüwy, jà swrchupsany Oldrich mü dobrü a krestanskü wérü i pode
cti slibuji, dlużen sem i mám wplnó zdreti a 'splniti, a w tom hole iżadnych zmat-
ków, ani feli, ni skutky, ni kterymikoliwék südy nebo práwy neéiniti. Na kteréZto
wèëné potwrzenie a zewnü jistost peóet swü s mym jistym wédénim a dobrowolnym
41*
