B. IV. Snómowni wici Ceske r. 1451. 295
Item, sáhlliby kto také, jeźto jemu to wedle poprawy piislusie, na kterćho
zločince, kterýžby po tomto našem již swolenie nynějšícm co učinil, a někto snad
toho mstíti chtěl a tomu se protiwiti : na takowého, ktožby se tomu protiwil, aby
pomohli sobě wšichni; a cožby koli na takowém bylo dobyto, toho aby byl wěčně
prázden.
Item falšowé každí aby owšem byli přestání; neb nad takowymi dieti se ma
starodáwná poprawa bez milosti.
Item zlodějów krčemních i jiných wšelikých aby žádný nepřechowáwal, ani
stawuow u sebe jim dopůštěl, žeť nad takowými bude mstěno nad jich ferdrowniky
i pomocníky.
Item ktožby koliwéek, řád a práwo opowrha, na koho záhubů sáhl, aby jeho
žádný u sebe nechowal, ani trpěl, ani zastáwal, ale aby psancem byl po wšech
městech. Pakliby jeho kto chowal, trpěl neb zastäwal, aby sim № témž byl a
takowým aby žádný gleit pomocen nebyl.
50.
Instrukcí poslüm ku králi Fridrichowi wyslanym od sněmu swato - kateřinského
wydaná *). (Z rkp. Sternb. p. 191—203.)
W Praze, 1451, 6 Januar.
»Poselstwie ku króli Rimskómu od krilowstwie na sněmu w Praze na
sw. Kateïkinu wydané z jednosworné wuole wiech panów i zeman.«
Najprwé sluZba ode wsech pánów, rytierów, zeman i mést, a také ode
wseho krźlowstwie bud JM" powédiena, ozdobiece to, jaki poslowé k tomu wydani
uméti budü najlépe.
Dále takto buď mluweno: WM' dobře wie, i téměř: zemí: okolních wšem
lidem jest známo, kterak naše králowstwie w rozličné a těžké nejednoty a nezpuo-
soby tak zašlo jest pohriechu, jeZto nenie o tom potiebie 3iroce wyprawowali.
A kakZkoli rozlienymi obyéeji pracowali jsme o to, se wżech stran zpuosobuow
téch wyhledujic, kudyby ta země w řád a pokoj wešla: wšak pro jistě překážky
a příčiny w tom piihazelé nemohlo se jest w tej mieře státi, až když WM' po
panu Haskowi pod listy wóiicimi swů dobrú wuoli nám wzkázala, powolujice, aby-
chom sami zemi ziiedili jediném zprawci, nebo jich wiece, jakżby se nam zdálo,
že plnú k tomu wuoli WM' dźwa. Tehdy umysl WM* a wuoli takowü wédüce,
1) W prwni částce instrukcí této opětují se nazwíce tatáž: slowa, která již r. 1446
ną snému swatomartinském wydźna byla. Wiz nahofe na str. 209 násl.
