B. IV. Snémownt wici. Ceskd r. 1450. 285
ze Hradce, Oldřich ze Hradce, Jan z Pernšteina, Petr ze Šternberka, Jan: Zajimač
z Kunstatu, Jindřich ze Straże, Wilém mladší z Rizmberka a z Rabie, Zdeněk
z Rukšteina, Mikuláš z Lipy a na Lipnici, Jan ze Sútic, Zdeněk z Postupic, Jan
z Bergowa, Wilém ze Zwieřetic, Oldřich z Kralowic, Jan z Kralowic, Jan Malowec
z Pacowa, Beneš z Mokrowüs, Jan Rus z Cemin, Puota z Utésic a Jan z Kocowa:
známo činíme wšem wuobec tiemto listem, že jsme tak z jedné wuole zuostali a
konečně se jednostajné ustanowujem a sjednáwàme, tak jakož jst smireni urozeni
páni, pan Jirik z Kunstatu a z Podébrad a pan Oldrich ze Hradce, jim i pritom
také jich pomocnikóm, sluZebnikóm i poddaným, i jiným wšem této země pánóm,
rytieřóm, panošem, mčstóm, prawy mir a pokoj krestansky wypowiedáme, w tom
také aby žádná pole ani které wálky wyzdwihány nebyly, ani jedni na druhé mocí
sahali żadnym obyčejem konečně do sněmu uloženého wšie této země, kterýžto
na den swaté Kateřiny najprw piisti má býti w Praze držán; a tu spolu jsúce na
tom snému, mame to predse wzieti a k tomu ma mluweno byti takowe widy, aby
žádnů příčinů nebyla pole wyzdwizena do času již jmenowaného i potom, lečby
to bylo s woli téch, ktoZby k tomu wydáni byli ze spolka toho sněmu; kromě té
příčiny, ačby toho potřebie bylo do toho sněmu již jménowaného aneb potom,
žeby chtěli pole mieti proti markrabi Misenskému, ale to w3ak aby bylo bez škody
a záhuby země této, což najdále moci bude. Tak, jestližeby kteří z swe wuole,
dřiewe toho sněmu, kterým krajem této země chtěli se wytrhnůti, a hubiec zemi
w tom wuole swé poziwali, aneboli tohoto mieru a téchto smluw nedržeti, těm a
takowým má odpieráno býti wšemi obyčeji, jakožby na takowé slušalo.
Dále jsme takto ze spolka zuostali o wězně, a to jest zwláště rozkázáno
z ubrmanské moci, kteří jsů koli w této wálce zjímání až do tohoto času, aby
wiickni rok meli do sw. Jirie bez upomínánie, a dále což by urození páni pan
Jindřich z Rozmberka, pan Zbyněk Zajiec z Hazmburka, pan Zdeněk ze Štern-
berka, pan Wilém mladší z Rizmberka a z Rabie, pan Zdeněk z Postupic a pan
Jan ze Smiřic rozkäZi, na tom aby bylo přestáno; neb již psaní páni mají moc je
propustiti, aneb w tom jich pozdržeti, dokudžby se jim zdálo. A téZ sacunkowé
wšichni, buďte zaručené aneb kterak koli jinak slíbené, nemají žádným s žádných
wézhów bráni byti ani napomináni, bez wuole pánów již jmenowaných. Také jestli-
feby kteri wézüowé propadli který základ penéZitj pro nepostawenie neb usty
slíbenie, ten od těch žádný nemá brán býti bez wuole již psaných pánów.
Dále také, kteráž jst zboZie dobyta a odjata w těchto wálkách, jmenowitè
tato, jakožto pánč Wilémowa mladšieho z Rizmberka a z Rabie, což se dotýče
Nowého Hradu a Kunratic, i wšeho, což k tomu přísluší wedle jeho zápisu, a
twrz páně Petrowa ze Šternberka jménem Permesgrůn, i což k nie příslušie, jakož
jest Nikolaj na něm dobyl, a zbožie Kunšowa Rozkošowa, a twrz Lobkowice, i
