793

B. IV. Sněmowní weci České r. 1450. 281

z Lobkowic, známo činíme tiemto listem zjewně přede wšemi lidmi, že jsme slíbili a mocí listu tohoto pod naší cti a wérü slibujem, list hlawni na pargamené s do- brymi rukojmiemi a wisutymi peéetmi na smlüwy a na primérie nynie mezi námi a urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad, panem Alšem ze Štern- berka, panem Zdeňkem ze Šternberka, najwyšším purkrabí Pražským, i s jinými pány, rytieři, panošemi, zemany i městy jednoty jich obapolně učiněné dokonati, podlé přiepisu slowo od slowa pod pečetmi některých z nás z obü stranü wyda- ného na nynéjiie naàe smlüwy i na příměřie skrze nás z obů stranů umluweneho a sepsaného; a ten list práwé a rádné dokonany a cely od tohoto ochtába těla božieho we třech neděléch pořád zbéhlych pocitajic máme a powinni jsme bez zmatku a beze wiech forteluow w moc pana Zdeňka ze Sternberka neb purkrabi jeho na hradě Konopisti poloziti. А dále slíbili jsme a mocí listu tohoto též pod naší ctí a wčrú slibujem, že toto příměřie křesťanské, kteréž jest mezi námi s swr- chupsanými pány nám odpornymi namluweno a w přiepisiech od nás ubrmanów zapetelenych wypsáno, má do konánie a do dánie již psaným stranám listuow hlawnieh, ctné, wérné a křesťansky zdržáno beze wšie lsti i zachowáno býti od nás swrchupsaných i od naších ode wšech jednotníków, pomocniköw, slużebników i lidí poddaných. Pakliby se co w tom primérie swrchupsaném od nás od kohoz. koli z jednoty našie stalo dříewe psaným pánóm, aneb komu z jich jednoty, neb slużebników a lidi poddanych: tehdy jakż nam étyrie ubrmané, pan Jindrich z Rozm- berka, pan Zdeněk ze Sternberka, pan Wilém mladsi z Rizmberka a pan Zdeněk z Postupic rozkiżi na tom sjezdu, kteryZ w Pelhrimowé o swétie Margreté naj- prwé pristie byti má, mame to i slibujem w skutku oprawiti, nikam se odtud ne- rozjieżdejie. Také mame i powinni jsme zjednati to swÿmi poselstwimi ku panu Wiclawowi Wewerskému, ku panu Ozorowi, ku panu Janowi Koldowi a k Miku- lasowi z Lobkowic, aby każdy z nich listem pod swů pečeti, pan Waclaw a pan Ozor na Bozkowice, a pan Jan Kolda na Kuněticků Horu panu Mrzákowi neb tudiez üredniku jeho, a Mikulás z Lobkowic na Hrádek Kriwoklàt dali wédéti konečně ten pátek po swétiem Wiíté, chtieli éi nechtie státi podlé nás we swr- chupsaném příměřie a w umluwach; a též pana Jindřícha Kolowrata a kněze Bed- ticha nemeskaiic obeslati mâme, aby pan Jindřich na Hrádek Křiwoklát a kněz Bedřich na Poděbrady w úterý najprw příští každý z nich dal wédéti, stojili podlé nás w diiewe psaném primeérie a w umluwách, ¢ili nestoji. Toho wseho na zdr- ženie a na potwrzenie pečeti naše wlastnie pritistény jsi s nasim wódomim i s při- znánim dobrowolné k tomuto listu. JenZ jest dán a psán na Wildsteiné, let bo- Zich tisíc GLyri sta padesalého, ten étwrtek pred swatym Witem, to jest na ochtáb těla božieho. 4. C. II. 36