D. IV. Snémouwni wici Ceské r. 1450. 271
likterakć pie a winy nas srownati a mezi nimi wypowed udólati, na najdalsie a
konečně do sw. Jiříé nynie nedáwno minulého, anebo na ten den. A ma to ti
páni a étyrie ubrmanie prikázali jsü nàm obojim byti w Pelhrimow? w tu nedéli
o prowodé, jakoZ jest nedáwno minula, a to pod základem peněžitým a pod po-
kutami we smluwním a přímiřném listu jmenowanymi; jakoz o tom wýpowěd wšech
čtyř ubrmanuow, kterůž jsů jednosworně w Jihlawě udělali, a nám pod jich pe-
četmi napsanů wydali, šíře ukazuje. I jest to wódomć a dobie jisté , Ze sme my
i naše dwa ubrmany a oprawce od nás a s naXie strany wydani na ten den w neděli
prowodni neobmeskali w Pelbiimowe byti, jakoZ ti, chtiece i powinni jsüce smlu-
wám a wypowédi Jihlawské i piikázani ubrmanskému dosti učiniti, konečného
konce sé nadéjice do dne S.Jirie wÿse praweného, nebo na ten den. Ale Oldtich
ze Hradce, ani ubrmané strany jeho, na ten den w nedéli prowodni netbali neb
nechtěli sá do Pelhrimowa piijeti, a neprijeli si, jeliZ p. z Rozmberka tepruw
w úterý prijew, po Oldricha z Hradce posielal jest. A z toho jiného nemuož býti
shledáno, než Ze sé jim konce a pokoje nechtělo. A to sé w prawdé najde z do-
lepsanych duowoduow. Neb kdyZ po mnohém a dlühém rokowáni a taidinkowini
od ubrmanuow s strany naiie wydanych, ubrmané od strany nám odporné wydaní
byli sú otázáni az do nékolikrát, muoZli sé tu w Pelhrimowé tém wšem wècem
konec státi ? pamatujice je listem a zapisem smluwnim, že sú powinni mezi nàmi
stranami koneënÿ konec a wÿpowèd uëiniti; a ubrmané strany nasie mèli sû úmysl
a chtěli sů tu mezi námi konečný konec a wypowed hned udélati: ale p. z Rozm-
berka pred dobrymi lidmi dal jest tu odpowed, Ze tu nikoli konce byüi a státi se
nemuoZe; a netbaje i na to, kterak sé jest wedle listu smluwnieho wykázanie do-
browolnè podwolil a zawäzal, wedle jinych ubrmanów, do S.Jirie již minulého bez
zbawenie kouec a wypoweéd mezi námi udélati. Pak my jesté pres to i s swymi
ubrmany k tomu sme se podźwali, bud dwe, tri nebo čtyři neděle i dále, abychom
sé wzdy nerozjeli, neZ tu sé konce doleZali, chuece rádi obecnie dobré widéeti a
pokoj země této. Toho opět p. z Rozmberka nechtěl učiniti, prawiw, že má hned
do Lince k sestře jeti. A slysewse to p. Zbynèk Zajiec a p. Jan Smitickÿ i jini
dobii lidé, piicineli i primlüwali sû sč, a jednali pilně, i smluwili sů: mezi: námi
opět přímiřic dalšíc od S. Ducha až do roka. A na to boha chwáléc, a upokojení
sč radujíce, již käzali sû we zwony zwoniti, trubaëôm trübiti, lidem to oznämiti a
w bohu sč radowatis neb w určeném éasu wedle nämluwy tehdéZ w Pelhtimowë
znowu udèlané mèl sè jest konečný konec o ty wsechny wèci mezi nämi stâäti; i
miesto bylo jmenowáno a smluweno, hde a kdy sme sé suobü stranü méli sjeti
ku konci; a kdyZ jest namluweno a rokowáno o miesto, tu jest p. z Rozmberka
powedél, že na tom sjezdu, ktery sü méli w puosté w Plzni, ustanowili sü sé a
na tom rozjeli sč, aby jinam k sjezdu a k sněmu neswolowal nikoli, než do Jihlawy
