B. IV. .Sněmowné weci České r. 1448. 239
18.
Páni Pražští odpowěd dáwají na psaní předešlé. (Z kopie arch. Třebon.)
W Praze, 1448, 15 Jul.
Službuť swů wzkazujem. Waše Milosti, urozeni, stateční, slowútní a opatrní
pani a prietelé mili! Jakoz WM*' nàm psala, wdéénost ukazujic wyslánie našeho
k sněmu nynie w nowé u Hory bylému oc. Tot sme páni a prietelé milí, rádi
učinili, a jakož wždycky, těž i nynie chtělibychom, což na nás jest, obecnému do-
brému wždy rádi slúžiti, sebe w tom nelitujíc, což najdále muožem. Dale pak
o jistych mistiiech, faratich a kněžích našich dotýčete, rozličnými kusy je winiece.
Rozumieme z listu wašeho, že wás tajno již nenie zjednánie náše a ustanowenie
s kněžími našimi, poněwadž je chwálíte, a jiné dobré lidi tiem obweseleny pra-
wiece, mate naději téZ jako i my, Zeby to nam i wàemu králowstwi mohlo k lep-
siemu ptijiti oc. Od počátku prawd božských zjewenie stáli sme w nich, panu
bohu děkujíc, i stojíme wždy upřiemně, i stati a trwati, pomoci jeho swaté milosti
üfajice, bez pohnutie mienime, doniZ nám w tomto swété Ziwnosti ráói piieti; silnü
bohdà wieru majice, Ze nám z toho najlepsie dobré prijde, to jest milost Бойе,
htiechuow odpustènie i spasenie wččné. Aniž také ještě widíme, byt i mistii i
knézie ti, o nichžto swrchu zmienka jest, nebo jiní, z toho našeho pojednánie a
srownánie co wynikli. A wšak přes to, po listu waseho ohledani, wsech zawolali
sme před sč, a list wáš jim čísti kázali, i sami k ním mluwili dobře příkře, aby
z kompaktat a z našeho sjednánie swrchupsaného nikoli newynikali, že toho pro
nic trpěti nechceme iZádnému. Tu opět swolili sé též ke wšemu jako driewe,
prawiece, że pod oboji zpósobü télo a krew bozi jakoZ diiew dáwali, téZ i nynie
dáwaji a dáwati chüe, a Ze o žádném rozhfesowáni ani swozeni od prawdy ne-
wédie nie, i pod pokuty sé zamlüwajíc, byloliby to na né ukázáno; pakliby shle-
dání byli w čem, ježtoby neměli učiniti, prawie, Zeby wse oprawiti chteli řádně.
Kapitola také prawie, Ze w swych řádiech starodawnich, w kteréžto zasě i Cies.
M“ slavné paměti jsů uwedeni, w těch trwají, wniweč jiného sé, což na ně ne-
slušie, nepletůce; a že ižádného jsi od přijímanie pod obojí zpósobů neotwodili
nikdy, ani psaním nebo kterým jiným obyéejem na priekazu swéceni Zákowstwa kdy
byli sů; prawiece, žeby chtěli i utrpěti, ačby okázáno bylo na ně to duowodně.
Protož WM", páni a přietelé mili! i wšie zemč nenie tajno, žeť w našich městech
od počátka, pánu bohu děkujíc, prawdy božie s prwnimi w zemi prostranstwie
wždy a swobodu měly sů a mají; a od těch tak náš jest úmysl, že nás úfáme
pánu bohu ani kněžie , ani žádný jiný neotwede do smrti. Prawillitby wám kto
jinak, ufáme WM", že wěřiti nebudete. Neb poněwadžť jest nám a této zemi
u welikých nesnáziech pán buoh toho dowesti tak ráčil pomoci, Ze o tom kusu
