D. I. Seznänj swedküw od r. 1453 — 1456. 177
Petr z Solče» Syn Hřáňów po smrti otce swého nechlebil jest s materi
swü, neZ kdyz jest piijel k ni, byl jest jako jinÿ host, stawë se u nie i otjel.
(Str. 152).
Pfichowrce, wes nèkdy w Plzensku, nynj w Klatowsku.
R. 1456, 26 Febr. swédkowé k odaumrtj pro wyprosnjky Oldfíicha i Hynka.
Ryneš 2 Borownice: To mi swédomo, jakž pomním, i také od jiných sem
slýchal, že ty dědiny w Přiechowicích wždycky jsů swobodné; než komuž se byl
Nosák nebozéik porucel, ten jeho w oprawě měl.
Ursula, wdowa po Sigmundowi 2 Horsic: To mi sw&domo od 50 let a
wiece, jakz sem tu byla wdána, Ze ta dé&dina Nosakowska w Priechowicich widycky
jest swobodna, a (Nosáàk) iZádného pána neměl, by jemu úrok platil s toho.
(Str. 120).
Bof'ice, wes we Chrudimsku.
R. 1456, 25 Mai, swědkowé k odporu pro Jana z Choltic.
Petr z Dwekačowic: To pomnim, Ze nékaky Petr Boricky drZal ty dědiny
w Boricich, a potom prodal Petrikowi Tarabowi; a ten prodaw dale Alsowi (Stiie-
brnému z Choltic) otci Janowu, potom jel do Prus a tam ostal A tak po swém
otci Jan drží též zbožie w Boricich.
Jan Mlýnek ze Dwekačowic: Pomním od té jiezdy, když Petrík Taraba
chtěl jeti do Prus, prodal jest plat w Boricich Alsowi Striebrnému otci Janowu;
a toho jest byl w pokojném držení a po něm syn jeho, a nepomním aniž sem
slýchal, by kdy to zbožie bylo w narčení až do sie chwile. (Str. 133).
Siřewice (Siřejowice), wes w Litoměřicku.
R. 1456, 6 Mart. swědkowé k odporu pro Jana mladšjho z Wartenberka a z Děčjna.
Kristan z Žrnosek: To mi swědomo, že pan Janek Děčínský, děd páně
Janów, smenu ućinil s Jeskem (ze Wchynic a) z Sirewic o hrad Strekow s jeho pii-
slusenstwim za Sirewice s jich také príslusenstwim, a to jest drzal od let 50
i wiece bez naréenie práwa pro dédictwie, než o dluhy jest bywal pohonén. Aniz
jest toho kto jiny drZel od té smény, nez páni Déécinst, aZ i pan Jan nynie
to drží.
Ondrej © Wrbican: To pamatuji, a tomu jest dwé aneb tří léta a padesát
23*
