D. I. Szzndnj swidkiw od r. 1453 — 1456. 174
twÿch déti, i na tom wéno wloZ a déd, i twoji dśti, jakoby toho byl prawy
dedic: a jestlizeby tebe buoh neuchowal, aby to od nás i od naších dětí neodešlo.
A Pesik řekl: jestli pak žeť wysúdie, musíť mč Jan smrti dochowati, wšakť mne
dielen nenie. (Str. 106).
R. 1455, 4 Nov. swědkowé pro Gindřicha z Chobolic.
Zachař ze Chlumu, seděním we Sliwně, wyznal, že je mu swědomo, a že
jest při tom byl, když jest Pešík z Pakoměřic nemocen jsa na smrtedlné posteli,
odkázal wšecko zbožie we Wruticich Jindrichowi z Chobolic; a kázal pacholku a
starostowi swému, aby jemu Jindrichowi slibil, a dále aby lidem kázal slíbiti témuz
Jindrichowi élowééenstwie. Dale wyznal tyż Zachař, že Jindřich Čéček z Pako-
měřic dáwal jest Pesikowi 200 kop gr. za jeho práwo, aby jemu postůpil toho
zbožie Wrutic, tehdáž když sů se ještě súdili, a prawe, że on Zachař to mezi
nimi jednal. Ale Pesik k tomu fekl: kdyżbych se oženil, kdeZbych zené wéno
ukázal ? A Jindřich Čéček řekl: wložíš ji wěno tu na Wruticích. A dále Pešík
řekl: když bych děti měl, kterakbych učinil? A Čéček Jindřich: budešli dětí
mieti, nechat budú tu dčdicowé, pakliby jich buoh neuchowal, ale aby na mé
děti spadlo. (Str. 99).
Wäclaw z Tožice : Byl sem tehdáž u nebožčíka Pešíka w službě, a on
ležal nemocen. Tehdy stawil se Zachař ze Sliwna u něho, i řek jemu: milý
přieteli! ležíš již na smrtedlné posteli, a neopatrià statku swého? A on Pesik
jemu řekl: wseda na mój kóń, jediż do Prahy, a hledaj Jindřicha. A on Jindřich
přijel k němu, a hned jemu mluwil Pešík: mocněť porůčiem zbožie wšechno i lidi
a dawam; a jediz k KM" a to sobé wymoz, nebotbych chtěl rád we dsky wloriti,
ale widis, Zet nemohu. A hned řekl Zacharowi ze Sliwna: Piijmiż ty lidi k ruce
Jindrichowé, at slibie élowééenstwie; a ti lidé hned tudiez slibili jemu élowé-
éenstwie. To jest tak w prawé prawdé, neb sem pii tom pti wàem byl. (Str. 122).
Kfiwüsy, wes w Rakownicku.
R. 1455, 15 Nov. swédkowé k odporu pro Annu z Lužce.
Witek z Lužce, konšel: Byla dwa bratry w Kfiwúsech, Mikeš starší a Jan
mladší, oba sebe nedielnä; a toto byla dcera Miksowa pani Anna (z Lužce), kterůž
jest wdal do Rohatec. A w brzké chwili umřel jí muž: a hned po jeho smrti wzal
ji k sobě zase, a tu ona otce swého dochowala smrti, Než mlazší bratr Jan, ten
jest několik let před Mikšem umřel.
