C. I. Staré zápisy rodu Šternberského 1415. 145
dobrü woli: A to takowýmto obyčejem, kdybych já Albrecht swrchupsaný jí paní
Żofce malżence mej ukázal šedesát kop gr. platu čistého na swém swobodném a
usedlém zboží a žádnému nezáwadném, ježtoby w tom žádných zmatkuow neměla;
a na prwniem señmu panském, jeztoby zemské dsky byly otewtiny, tu jéj paniej
Žofce mám i slibuji ten plat, to jest šedesát kop, pokázati a we dsky wloZiti
wénnü zástawü a wénnym práwem, jakož země Morawska za práwo má, bez pro-
dleni wselikého. A my rukojmé podepsané, Ješek ze Šternberka odjinud z Lu-
kowa, otec jeho, Zdeněk ze Šternberka odjinud z Lukowa, strýc jeho , Albrecht
ze Šternberka odjinud z Lukowa, bratr jeho strýčený, Beneš z Benešowa řečený
z Kwasic, Předbor z Cimburka řečený z Křídla, Kuněk z Drahotůš odjinad z WI1-
koše, rukojmě zaň i s niem spolní slibce, slibujem naší dobrú wčrú čistú, ruku
společní nerozdielnú, ten jistý plat, to jest šedesát kop gr. pokázati a we dsky
w zemské wložiti jej paní Žofce k wčnu a k wčnnému práwu, obyčejem swrchu-
psanym . . . (Tu následuge formule obycegná pogistowae] o wleienj, welice obšjrná. Pak dále:)
. - À událoliby se tech étyri sta kop jemu panu Erhartowi paniej Zofce jeho dceri
dáti, a nám wziti hotowými penězi od něho neb od jeho herbuow: tehdy já
Albrecht swrchupsaný, její malžen, wšechny rukojmě swrchupsané s ním a zaň,
swú dobrú wčrú čistú, rukú společní nerozdielnů, beze wší zlej lsti; dřéweřečenej
paniej Žofce to wšicko wčno, tocižto tisíc kop, čtyřista ode pána Erharta wza-
tých, a šest set od nás protiw tomu odwěnowaných, (slibujeme) dáti a na swo-
bodném platu a na čistém a žádnému nezawázaném, sto kop platu ukázati dřéwe
řečenej paniej Žofce. Také smy umluwili, kdyžby paniej Žofce swrchupsanej jejie
wěno bylo we dsky wloženo podlé zemského práwa, a od její přátel dosti přijato:
tehdy my rukojmé swrchupsané slibu a rukojemstwi swrchupsaného mámy byti
prázdni. A pro lepài swédomi, jistost a pewnost, naše wlastnie pečeti s naším
dobrým swědomim kázali smy priwésiti k tomuto listu. Jenž jest dán a napsán
na Lukowě, w sobotu den sw. Šťastného a Zbožného, léta od božího narození
tisíc čtyři sta a čtwrtého léta. (Peéetj wisutych 7 neporušených).
9.
Petra ze Šternberka a z Konopiště list wěnnj pro panj Perchtu z Krawař, manželku geho.
Na Šternberku (českém), 30 Sept. 1415.
Jà Petr ze Sternberka odjinud z Konopisée, prwni jistec, a my Jan ze Stern-
berka odjinad ze Chwojna, Jaroslaw ze Sternberka odjinad z Weselé, Ales ze Štern-
berka odjinad z Holic, Oldřich z Ústie, Petr ze Séepanowa a Majnus ze Psar,
rukojmé jeho, s nim a za ného, wyznáwàme tiemto listem wšem , ktož jej čísti
budů anebo étüce uslysie, Ze jsme dluzni prawého dluhu wénného puol osma sta
19 *
