140 C. I. Stare zdpisy rodu Sternberského, 1397.
z Krawat a Marquartowi ze Šternberka swé zbuožie wšecko, což jeho w Morawe
jmám, we dsky wložil; a oni, chtiec mně protiw tomu dosti učiniti, i učinili, dali
mi list swój s swými pečetmi a s hospodskými a s jiných pánów pečetí na swe-
domie, že s tiem zbuožím jmají učiniti wšecko, což bych já rozkázal, až do toho
což by to zbuožie stačiti mohlo; i také, jakož jsem urozeným pánóm, Jindřichowi
z Hradce a Zdeslawowi z Šternberka, swé sbuožie dal což w Čechách jmäm,
рой tůž umluwú i pod týmiž sliby, jehož toho také jich listy jmám, že ma-
jie s tiem zbuożiem učiniti mé rozkäzänie, dokadž jeho stawi; prolož já
dréwereéeny Petr ze Sternberka dobrü pamétí a prietelskych radü a swych
starších, rozkazuji i přikazuji, aby ta wšecka zbuožie má, kteráž od buoha
jmám, nebyla roztržena, jestliže by mne buoh neuchowal, než aby byla úplně po-
hromadě ostawena, ažby byli moji dluhowé uüplné splaceni, ti jeZto prietelé a jini
lidé za mé stojie, a ja jsem je také swédome dluzen. A dotad, ač bych kterému
piieteli co odkázal nebo kázal dáti, aby Zádnému nebylo sstüpeno, také azby bylo
mé rozkázánie wydáno mym liduom a mym sluzebnikuom, i také za mů duši,
coZby sie na koho došlo, a ten to dá, zaručí nebo zajistí, podlé mých poruč-
níkuow wěděnie, ežto jim swů duši poručuji, ač by mne buoh neuchowal. Take
chtě to tak jmieti, ačbych nemohl přátel při sobě jmieti, a učinil které rozká-
zanie dalsi listem s mů pečetí a swých starších služebníkuow, jednů nebo dwě-
ma, aby to plnú moc jmielo a driieno bylo, kdyžby stěch porućnikuow moci ten
list wyšel, kterýmžto swú duši porúčiem. A to wše, swrchupsanú wčc i mú duši,
porúčiem najprwé ženě sestře mé, a potom urozenému pánu, panu Petrowi z Kra-
wat, bratru mému milému, a k tomu jim na pomoc swym slużebnikuom, panu
Heinrichowi z Sonwalda a knězi Stefanowi farárowi ze Hnojic, a jinym purkra-
biem, kterézbych, aéby mne buoh neuchowal, odemiel, aby ti uéinili podlé jich
rozkázánie a rady, dokadz by byli oni toho zbuoZie mocni. Jestli pak żeby sie
jim w tom kto protiwil, ale toho jst tak mocni ssaditi, jako ja jsem byl za swého
ziwota. A toho wieho na swédomie priwésil jsem swü peóet k tomuto listu, a
piiprosil jsem urozených pánów a swÿch sluzebnikuow, aby swé pečeti přiložili
za mů k tomuto listu, jenž jsem jej učinil w nemocné posteli. A my Albrecht
Lichtenburk řečený z Bietowa, Petr mladší z Krawař řečený ze Strážnice, pan Jan
ze Strakonic, pan Hereš z Trpenowic, Martin z Drahanowic purkrabie z Štern-
berka, a Baršík z Čihowic, purkrabie z Količína, bywše při tom, a slyšewše jeho
rozkázánie, i priwésili jsme swé pečeti k tomuto listu, neb je nám to dobře swě-
domo, ze je to jeho wóle. Dán a psán u Weseli, ten pondèli po tej neděli
w puostě Reminiscere, léta od božieho narozenie, tisíc tři sta dewadesát sedmého.
(Pečeti 2—7 wisuté, prwnj odtržena).
