A. II. Psanj pana Wiléma z Pernštema r. 1520. 117
28.
P. Prockowi Malému z Cetné, sekretáii krále Polskćho : omlauwa se, proć nynj króli
Polskému psiti nemiże; a wżak prosj, aby kral Polsky krale Ludwjka radau
swau neopaustél (srown. 6. 1 а 2.)
W” Pardubicjch, 22 Jun.
Pane Procku, příteli můj milý! Jakož sem s tebau na tom zůstal, že králi
JM“ pánu twému mám list psáti o to, očs semnau mluwil od krále JM“ krále Pol-
ského, pána mého milostiwého,: jakožs pak žádal toho, aťbych nejaký list toho na-
psal: já sem tak udělal, jakžs chtèl miti, a již sem byl ten list králi JM“ pánu
swému napsal, a hned sem jej poslati chtěl. I ptislo mi poselstwi ne jedno, a ne
od jednoho, troje pořád: žebych já to jednal, aby král pán náš sem nejel; při-
éitajice mi to, jakobych já pod tim JM“ zlého hledal, a zkázy JM"osoby. Jezto kte-
rýchž se wéci domysleji na mne, domýšlejí se jako nešlechetní zrádce, kteříž
w sobě žádného studu nemají. Ale nesmím o to mluwiti, ponéwadZ sau mi pod
swérenim welikym tu wéc psali.
Neb psaní, kteréZ sem ja byl prwé krali udólal, toho jsau piipis do Cech
poslali; a skrze koho ta wéc jde, i to mi oznámili Ač sem já tomu rád: ale
poněwadž znám takowé spletky a takowá domnění zrádná, nešlechetná o sobě, ne-
psalt sem nic, ani poslal, aniż mi se hodi. NeZ prawim tak: chybili se můj pán
rady krále Polského JM", nic sobě dobrého tím neudělá.
A protož prosim, měj mne wymluwena před králem JM“ w tom, znaje tuto
příčinu. Neb pán bůh zná, že JKM" wšecko na swětě bych k wůli rád udělal,
pokudž by má možnost jedné stačila skutkem i myšlením.
Ale JM' at sobè to rozwäzi, pti takowém mladém pánu našem nyni, jaké
JM' raddy má. Sluàí mné se welmi pilně opatrowati, ne pred JM", ale před těmi,
kteříž pod JM" wécmi wic snad swého obmysleji, než JM“ dobré. Nechci wic
psáti, ačbych jistě wedel co.
Než JKM' hledě w tom na powinnost a na krew swau, ať ho neráčí opau-
štěti, a jeho wěci na nějakém jiném konci postawiti, napřed: w Čechách, a potom
w Uhřích; jestiť toho jistě třeba.
Jáť bohdá do smrti swé k JM“ se tak zachowám, jak sem se k JM" otci
zachowäwal. Jakož pak skrze pána boha napřed, a skrze mne chudého, w krá-
lowstwí Uherské jest wšel, mau prací a mým jednáním a mými penězi. Nic méně
tomuto, než jako onomu, rád bych slaužil, i činil; ač já již dosti špatně mohu co
učiniti. Než rád bych swým pánům to činil a tak slaužil, abych u nich ještě po
smrti žiw byl. Ex Pardubic, fer. VIla ante s, Johannis Baptistae. (Nr. 54.)
