100 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteína r. 1520.
CoZ se pána Strakonického dotyée, z prace wám welmi děkuji, a wii praci
i jináč rád odplacowati chci, pokudž jedné možnost má můž stačiti. Raéiz doko-
nati ten irh, jiZ jà ničím nehýbám, než toliko abych od mého byl opatřen. A pe-
nize ty, Wojtěchowi já již psáti budu, aby mu je tam někde zjednal, neb na Hlu-
bokau pojede; to již 200 kop gr. nyni, aneb na mišensko 400 kop. A druhých
200 kop že mu dám, budeli pán bůh ráčiti, na swaty Hawel, aneb dwé nedéle
po tom. A Wojtěchowi píši, aby mu za to slibil. Pakli chce listu, udelam mu
i list, jestli že na slibu nechce míti dosti.
A prosím wás, milý pane bratře, hned tu smlauwu spište mezi námi, jak
smluwite; a zapečeťte ji swau pečeti, a pošlete mi ji po Wojtěchowi jednu, a jemu
dejte druhau. Ex Pardubic, feria Vta post Georgii. (Nr. 32.)
31.
Mé&tanüm Králówéhradeckym: zakazuge se gim ku píátelstwj, a Ze nesnáze o meze
wzniklé ku piátelskému porownánj podati hotow gest. (Bez datum.)
Slużbu swau wzkazuji, maudií a opatrni páni Hradeéti, prátelé mili! Kdez
w Prostějowě jsa nemocen, byl jsem při lékaři, tu jste z sebe ke mně wyslali
pána mistra a jiná dwa sausedy swá, s řečí tau mně od nich welmi příjemnau,
nepřejíce mi toho, co jste o mně slyšeli: tu já skrze ně to přátelstwi od wás
shledaw, kteréž ke mně máte, děkowal jsem, a ještě tímto psaním děkuji, a s wel-
kau wděčností to od wás přijímám. A zase toto prawim: kdeż mohu na kterém
místě wám i těm obcím w městě wašem, buď osobám neb osobě, kdy co dobrého
učiniti, jistě mi wěřte, že učiním wěrně rád, co je mně možného učiniti, a sau-
sedstwi s wämi upiimé a wërné chci rád zachowati, a bez příčiny sobě dané to-
hobych nerád změnil. A do kohož by mi co bylo proti mysli w wašem městě,
to wěrně z srdce wšecko wypauštím, a k každému se chci zachowati tak, jakož
jsem napřed zapsal. Za téZ was prosím.
Ale pani Hradeéti mili! bez toho býti nemůž, jakož máme wsi a grunty
spolu, aby nesnáze kterak mohly zastaweny byti lépe nez tak, prislaliby jaká pie
očkoliwěk mezi osobami neb osobau, neb auředníky našimi, ačby čeho sami srow-
nati nemohli, abychme dwa dobrá člowěky mezi sebau wolili, a tu pti oni aby
rozwážili. A kteráby byla kiwa, ta aby naprawila. Pak ja toho na was podáwám:
wolte kterézkoliwék chcete dobré lidi dwa nebo tři, já na nich přestáwám, kteréž
wy koliwék jmenowati budete do wüle mé a waší. A chci jich za též rád prositi,
aby to učinili pro mne i pro wás.
Na jiném nejsem k wám se zachowati, i swé syny k tomu wésti, tak jakž
sem napřed napsal, poněwadž sem to přátelstwi od wás poznal.
