A. II. Psanj pana Wilema z Pernštečna r. 1520. 81
jich newtahowal; než k obecnému dobrému pomáhati wedlé jiných i raditi, pokudž
mi pán bůh toho kdy popřál; tak sem činil, a takbych se ještě rád zachowal.
Pak rozumóti dobie müzete, proti psaní pánu swému, bych já mel jaké
rady dáwati, slušeloliby mi to učiniti; to sobě sami rozwažte.
Než toto mohu wám psáti, že pánu swemu poddanost sme slíbili zacho-
wati, a JM“ nám má zase slib učiniti, při našich práwich a při našich swobodách
nás zachowati: a pokudž jsme my JM“ powinowati to držeti, což sme JM“ slíbili,
tolikéz nàm JM* powinowat drZeti, coZ nàm JM' slíbil aneb slíbiti má.
Pak wasich praw a ważich wysad jà nic swědom nejsem: než wěřím tomu,
že jste tak rozumní lidé, Ze swau wéc umíte tak pred se brâti, aby wam wasich
swobod neubywalo, a swému pánu abyste poddanost zachowali, jakožto z nás kaž-
dému přísluší: učiniti, a téhož zase abyste u swého pána hledali, aby se k wim
též zachowal. Dat. Pardubic, dominico ante Dorotheae. (Nr. 7.)
14.
Knézi biskupowi Rabskému a knjżeti Karlowi z Minsterberka, poslim králowskym
w Čechách: zwe ge do Pardubic i po odgezdu swém odtud, a odpjrá se ge-
dnánj se stawy krage Hradeckého w přjčině p. Mikuláše Cerhenického.
W Pardubicjch, 5 Febr.
Důstojný w boze otèe a oswicené kniZe a páni, páni přízniwi a přátelé
moji mili! Wasim Milostem sluzbu swau wzkazuji.
Kdez mi WM*' kniże milé ráéíte psáti, Ze byste u mne ráčili na Pardu-
bicích w středu býti, w tuto nejprw příští: i račte WM' wěděti, že já dnes ko-
nečně musím před se jeti k Krumlowu, a toho obmeškati já nemohu pro žádnau
wóc nikterakż. NeZ ráciteli WM* na Pardubicich leZeti, dadí WM* coz budau miti.
O knèzi biskupowi JM" jit sem se nadál že již JM' dáwno minul; neb jest mi
ráéil powediti, Ze JM' má tři cesty před sebau, a nic mi neräëil konečného po-
wéditi. Pak jestliže WM* ráčíte býti na Pardubicích: račtež býti hospodářem, a
račtež sobě rozkázati což jest; WM" wěrně toho přeji.
Což se pana Mikuláše Crhenického dotýče, račte wěděti, k žádosti toho
kraje wšech tří stawůw wedle nich sem stil. Pak bych jà měl ty wèci jednati,
stoje wedle nich, wsak by mi se k niéemuz to netrefilo. A také jsau nèjakä slo-
wa učiněna od pana Mikuláše wedle jejich zpráwy; malá nejsau, kteráž se tak ne-
nechaji. Nez w prawdé mi raéte WM* wériti toho, Ze bych já panu Mikuläsowi
Crhenickému z aumysla nic zlého nepřál; ale pro pana Mikuláše ani pro žádného
w swélé wrilikem nebudu.
11
